Uvolňovací cvičení:

Uvolňovací, jinak řečeno, mobilizační cvičení má za cíl, abysme vykonávali uvolněný pohyb. U většiny případů se, ale k úplnému uvolněnému pohybu musíme dlouhodobě dostávat a není zaručeno, že vždy nastane.
            Uvolněný pohyb je takový, který vykonáváme s úplnou lehkostí, bez problémů, velkých omezení a samozřejmě bez jakýchkoli bolestí. Takový pohyb je omezen, anatomickými a fyziologickými předpoklady a možnostmi člověka. Jestliže se z různých důvodů (zranění, dlouhodobé zanedbávání pohybu) staneme v některé části těla hůře pohyblivými, využijeme právě uvolňovacích cvičení, které nám pomůžou k návratu do lepší formy a k dosažení lepšího pocitu.

Na čem závisí pohyblivost:

Pohyblivost jednotlivých částí těla je závislá na pohyblivosti v kloubech či skloubeních spojujících příslušné části těla. Pohyblivost závisí na tvaru kloubních spojů, na počtu pohybových os skloubení, věku, vrozených dispozicích a na získaných faktorech.  
            Tvar kloubních spojů má hlavní význam. Jde o tvar plošek, kde se stýkají jednotlivé kostěné části těla. Například ploché klouby, umožňují pouze pohyb sunutím, zakřivené plošky umožňují navíc pohyb otáčivý. Čím více je pohybových os, tím větší máme rozsah pohybu, a také více různých směrů.
            Podle počtu pohybových os máme klouby jedno?, dvou? a tříosé. S tím že tříosé jsou nejpohyblivější, zatímco jednoosé nejméně. Největší rozsah pohybu je v ramenním kloubu a poměrně veliký rozsah pohybu umožňuje též tvar kloubu kyčelního.
            Malé děti mají velký rozsah pohybů skoro až „gumový“ a s věkem je pak pohyblivost více omezena.
            Závislost na získaných faktorech jsou například stavy po úrazech, které mohou vést buď ke zvětšení pohyblivosti (povolené koleno následkem natažení vazů), nebo k jejímu snížení (například kvůli zjizvení tkáně, srůstům atd.).
            Vrozené dispozice, mohou být někteří jedinci hypermobilní (v důsledku uvolněných vazů okolo kloubů).           

Přínos uvolňovacích cvičení pro tělo:

            Pohybem se kloub promaže. Pohyb v kloubu podpoří tvorbu kloubního mazu. Ten se při uvolňovacích pohybech rozprostře uvnitř kloubu a usnadní další hýbání díky menšímu tření mezi kloubními plochami. Uvolňovací cviky promasírují všechny části kloubu (na kosti kloubu, vazy a chrupavky). Tím se stimuluje látková výměna z krve do tkání, čímž se kloub vyživuje. Se zvýšeným prokrvením kloubů vznikne teplo, prohřátý kloub má větším rozsahu pohybu díky zvýšené pružnosti vaziva i chrupavek. V kloubu jsou také uložená čidla jsou pohybem stále drážděna a předávají informace o poloze kloubu do mozkového centra. Tvoří a upevňují se tak reflexní dráhy mezi centrem a okraji těla, čímž se trénuje i lepší cit pro polohu částí těla. Další využití je, že zkrácené svaly se při uvolněném pohybu lehce natahují, připravují se tak na pozdější větší protažení i na to, aby příliš netáhly při posilování svalů na opačné straně kloubu.

Video:

Ve videu se můžete podívat na mobilizaci lokte a ramene, které jsou jedny z nejdůležitějších a nejpoužívanějších.

Zdroje:

LEVITOVÁ, Andrea a Blanka HOŠKOVÁ. Zdravotně-kompenzační cvičení. Praha: Grada Publishing, 2015. ISBN 978-80-247-4836-8.

Uvolňovací cvičení. Cviky pro zdraví [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné z: http://www.cvikyprozdravi.cz/clanek/uvolnovaci-cviceni/

Cvičení uvolňovací a jeho zásady [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné z: http://tv1.ktv-plzen.cz/zakladni-gymnastika/cviceni-dle-fyziologickeho-vyznamu/cviceni-uvolnovaci-a-jeho-zasady.html