Senzomotoriku můžeme shrnout jako souhru smyslových orgánů, jejich vjemů a tělesného pohybu. Senzomotorika se tedy pro zjednodušení dá rozdělit na senzorickou složku a motorickou složku. Jsou to činnosti a jevy, na nichž se smyslové a motorické schopnosti bezprostředně a nerozdělitelně podílejí. Senzorická složka nám dodává potřebné informace a podněty získané vnímáním okolí kolem nás pomocí různých receptorů, které “předává“ složce motorické. Ta zajišťuje samotné provedení v ideálním případě správného a koordinovaného pohybu na základě těchto informací.
Jednotlivé signály získáme ze smyslových vjemů. Především z oblasti očí, rovnovážného ústrojí v uchu, z proprioceptorů svalů, šlach a kloubů (ty vnímají polohu a pohyb jednotlivých částí těla), kůže a jiných. Všechny tyto informace jsou zpětně vyhodnocování v centrálním nervovém systému. Po vyhodnocení jsou vydány příkazy, jak správně adekvátně zareagovat na daný podnět svalům.
Senzomotoriku najdeme u funkcí, kde toto propojení probíhá autonomně – bez účasti vědomí. Nejčastěji například u reflexních a naučených pohybů. Hlavním konkrétním příkladem u člověka je chůze, stoj a udržování rovnováhy v dané poloze. Pokud se vyskytuje špatné držení těla, dochází k nerovnovážnému zapojování svalů a tím pádem k jejich přetěžování. Člověk si tak trvale a nevědomky namáhá svaly, což vede k různým bolestem zad, šíjí a podobně. Tyto poruchy se dají léčit poměrně jednoduchou a ne příliš náročnou pohybovou terapií.
Senzomotorická stimulace je velmi účinná léčebná metoda používaná zejména ve fyzioterapii, ale i v tréninku fitness a sportu. Je založena na neurofyziologickém podkladě. Díky proměnlivosti funkcí a schopností CNS se při nejrůznějších poruchách zachová alespoň funkční rezerva daného pohybu. Proto je při poruše jednoho pohybového vzorce lze tento vzorec senzoricky stimulovat a tím jeho poruchu léčit a funkci obnovovat.
Cílem SMS je tedy znovuobnovení pohybových stereotypů a předtím naučených vzorců, které mozek přestal automaticky používat. Cvičí se tedy přímo mozek a smyslové vnímání z jednotlivých částí těla. K tomu, aby došlo k co nejefektivnějšímu zautomatizování pohybu je potřeba zvolit vhodnou sadu cviků, dostatečně cviky opakovat a snažit se je vhodně obměňovat.
Stupně pohybového učení:
INDIKACE:
koleno a kotník, nedostatečná fixace pánevního svalstva u chronických vertebrogenních algických syndromů, vadné držení těla, idiopatická skolióza, mozečkové a vestibulární poruchy, poruchy hlubokého čití, prevence v rámci zdravotní tělesné výchovy
KONTRAINDIKACE:
kontraindikace při senzomotorické stimulaci v zásadě nejsou, ale technika není vhodná: akutních bolestivých a zánětlivých stavech, úplné ztrátě povrchového i hlubokého čití a při onemocnění CNS s projevy zvýšení spasticity (zvýšené napětí svalových vláken s častějšími či méně častými svalovými záškuby)
Zdroje