Klenba nohy se postupně vyvíjela postupem přechodu člověka na zadní končetiny. Plní funkci statickou (opora vzpřímeného těla), dynamickou (nezbytná pro chůzi a běh) a adaptační (přizpůsobení nohy povrchu podložky atd.). Hlavní funkcí je odpružení každého kroku od otřesů, kterým by jinak byly vystaveny všechny orgány, hlava a hlavně mozek. Pro tyto své funkce je vybavena složitou stavbou a architektonikou dvou klenutých oblouků, proto rozlišujeme klenbu podélnou a příčnou. Obě klenby jsou realizovány ze spousty kostí, svalů, vazů a kloubů. Podélná klenba je tvořena obloukem s vrcholem na úrovní talu. Při zatížení se pružností klenby chodidlo prodlouží až o 1,5 cm. U dítěte se vytváří postupem času a definitivně je vytvořena až kolem třech let života. U batolat je noha vtočena a klenba je vytvořena tukovým polštářem, proto u otisku chodidla batolat nenalezneme vytvořenou klenbu. Klenba se většinou vyvíjí postupně, pouze u větších vad zůstává vbočené postavení nohy a klenba se nevyvine.

Při nepoměru mezi zatížením a pevností svalů, vazů či deformitou kostí dochází k vývoji ploché nohy (podélné, příčné nebo kombinované). Často jsou důvodem vzniku rodinné predispozice. Hlavními příčinami vzniku je nedostatečná pevnost vazů, nadváha a nošení nevhodného typu obuvi. Příčinami mohou být i nadměrné zatěžování v práci nebo sport. Dále k rozvoji mohou vést celková onemocnění jako infekce, poliomyelitida, nervové poruchy, poruchy cévní, změny hormonální a metabolické, zánětlivé choroby a avitaminózy.

Klinické dělení ploché nohy:

I.  Stupeň- pokles klenby někdy s valgózním postavením paty, deformitu lze aktivně korigovat, nejsou bolesti

II. Stupeň- klenbu lze upravit aktivním či pasivním přístupem, jsou otoky a únavnost nohou

III. Stupeň- bolestivá ztuhlá plochá noha, ztuhlost je výsledkem svalové kontraktury, svraštělá pouzdra nebo artrózy kloubů, talus a člunková kost prominují mediálně, na noze jsou deformity prstců a otlaky

Stanovení diagnosy ploché nohy je jednoduché z klinického vyšetření po vyloučení možného úrazu či zánětu pomocí plantoskopu nebo plantografu. 

Plantoskopem přímo vidíme klenbu nožní - na obrázcích, pozorujeme rozložení zátěže a změny zatížení při spoji na špičkách, na patách, na jedné končetině, současně hodnotímě osové postavení pat a Achilovek, vbočení kotníku apod., dobře zřetelné jsou i otlaky pod hlavičkami záprstních kostí.