schopnost regulovat motoriku činnosti tak, aby průběh pohybu se co nejvíce blížil modelové (ideální) struktuře pohybové činnosti.
Koordinace se spojuje s činností centrální nervové soustavy, která řídí a organizuje množství oblastí důležitých pro konkrétní pohyb.
Mezi ně patří :
činnost analyzátorů (zrakový, sluchový, ale i analyzátory ve svalech, kloubech a šlachách)
činnost jednotlivých funkčních systémů (oběhového, dýchacího apod.), které zabezpečují přísun energetických zdrojů do svalů a buněk zapojených v určitém cviku
nervosvalovou koordinaci - mozek prostřednictvím nervů dává informace kdy, jak rychle, s jakou silou a na jak dlouho se mají jednotlivé svaly kontrahovat
psychologické procesy - vůle, pozornost a motivace, které jsou pro daný cvik důležité.
Dělení : ·
Prostorově orientační schopnost – představuje takovou koordinační schopnost, která cvičenci umožní co nejpřesněji zhodnotit prostorové vztahy, tedy směry, vzdálenosti (i ve vztahu k času). Důležitým zdrojem informací, který prostorové orientace upřesňuje, je periferní vidění.
Rovnováhová schopnost - dané schopnosti umožňují udržet tělo nebo jeho části v relativně stabilní poloze. Pokud dojde k narušení rovnovážné polohy vnějšími silami, je úkolem rovnovážných schopností tuto polohu obnovit.
Reakční schopnost - reakční schopnost je schopnost těla či jeho částí reagovat pohybem co možná nejrychleji na určitý podnět či soubor podnětů. Doba mezi podnětem a pohybovou reakcí se nazývá reakční čas (čas odpovědi).
Kinesteticko-diferenciační schopnost - Touto schopností je významným způsobem determinována ekonomičnost pohybu. Ideální pohyb je z hlediska kinesteticko-diferenciační schopnosti proveden přesně, v souladu s kritérii optimální techniky. Jako synonymum kinesteticko-diferenciační schopnosti je často vnímána prostorově-orientační schopnost. Jedná se o schopnost určit a adekvátně změnit postavení a pohyb těla v prostoru.
Rytmická schopnost - Jedná se o schopnost přizpůsobit pohyby danému či optimálnímu rytmu nebo realizovat v pohybu vlastní účelný rytmus.
Mezi hlavní formy rozvoje koordinace patří:
všechny druhy akrobatických cvičení (kotouly, odrazy, přeskoky)
cvičení na nářadí –kruhy, hrazda, kůň, koza
cvičením s náčiním (švihadla, tyče, lana)
překážkové dráhy (překonávání překážek, podlézání, přelézání)
různé změny a udržování polohy těla
cviky v prostoru (skoky na trampolíně, do vody)
nácvik různých sportovních dovedností
cviky na ovládání a manipulaci s předměty (míče, tyče)
využití náčiní pro manipulaci
různé rovnovážné a balanční cviky (chůze, běhy, skoky s obraty, se změnami směru, na lavičkách, kladině či laně)
rytmická cvičení
cvičení ve dvojicích a trojicích
zrcadlová cvičení
asymetrické pohyby
cvičení ve ztížených podmínkách v různém prostředí, se zavřenýma očima