Kloubní onemocnění v současné době patří mezi nejrozšířenější choroby naší civilizace.
Nemoci obratlů a kloubních spojů jsou souborem degenerativních a funkčních chorob.
Stav, kdy je přerušen obratlový oblouk v zúženém místě tzv. istmu obratlového oblouku.
Příčiny: Může být vrozená, ale častěji se setkáváme s tzv. získanou formou, na kterou má vliv dlouhodobé přetěžování zvláště v období růstu.
Příznaky: Příznakem jsou bolesti v oblasti postiženého obratle, nejčastěji v oblasti bederního obratle L5, méně často L3, L4. Často jsou pacienti bez obtíží spondylolýza je náhodným nálezem při RTG vyšetření. Spondylolýza je prokazatelná na bočném RTG snímku páteře.
Léčba: Protože na vznik spondylolýzy má vliv přetěžování, je vždy nutná úprava životosprávy – vyloučení přetěžování. Při bolesti se podávají nesteroidní antirevmatika, analgetika. Je vhodné cvičení k protažení a posílení svalů kolem páteře. Pokud není konzervativní terapie úspěšná, přistupuje se k operaci, kdy je možná rekonstrukce přerušeného obratle, nebo spojení obratle (spondylodéza) s obratlem uloženým pod ním.
Je to degenerativní postižení meziobratlových kloubů. Dochází při ní k tvorbě kostních výrůstků (osteofytů), které stabilizují meziobratlové klouby.
Příčiny: Jedná se o typické onemocnění z chronického přetížení
Příznaky: Při snížení intervertebrálního disku se změny přední části páteře přenášejí i na intervertebrální klouby. V důsledku toho dochází k tvorbě nárůstků (osteofytů), které stabilizují intervertebrální klouby. Osteofyty mohou růst do stran (laterálně) nebo do páteřního kanálu, kde mohou utlačovat míchu a její obaly (vznik zúžení páteřního kanálu).
Léčba: V prvních stadiích je vždy třeba začít úpravou životního stylu, je nutné posílení zádových svalů. V případě bolesti je léčba v počátku konzervativní, tlumí se bolest analgetiky či nesteroidními antirevmatiky. Po ústupu akutních obtíží je vhodná rehabilitační terapie s analgetickým efektem a cvičení k posílení svalů kolem páteře ke stabilizaci páteře. Ke stabilizaci bederní páteře se používají korzety. Pokud jde o izolovanou etáž, prokázanou na CT či MR, má dobrý efekt aplikace kortikoidu (obstřik) do intervertebrálního kloubu pod RTG či CT kontrolou. Při přetrvávání obtíží je indikováno operační zpevnění (fůze) postiženého segmentu.
Obratle jsou mezi sebou spojeny strukturou vazů, které je stabilizují. Dojde-li k poškození kostí obratlů či vazů, nastane posun mezi obratli. Spondylolistézou označujeme jako stav, při kterém dochází k posunu mezi dvěma sousedními obratli. Horní (kraniální) obratel se posouvá směrem dopředu (ventrálně) a s ním se posouvá celá horní (kraniální) část páteře. K posunu dochází na úrovni disku, který bývá degenerován. Nejčastějším místem posunu je oblast L5/S1, ale mohou být postiženy i vyšší (kraniálnější) etáže.
Příčiny: Spondylolistéza může vzniknout podle různých anatomických předpokladů. Dělíme ji proto na:
Istmická: Dochází k přerušení oblouku obratle v oblasti istmu, obratel ztrácí svoji celistvost. Tělo se posouvá dopředu (ventrálně) (viz. spondylolýza).
Dysplastická: Vzniká v případě vývojové poruchy obratlového oblouku nebo intervertebrálních kloubních ploch.
Degenerativní spondylolistéza: Vzniká na základě degenerativních změn intervertebrálního disku a následně i kloubů. Nejčastěji se vyskytuje v oblasti bederní páteře ( L4,5).
Traumatická spondylolistéza: vzniká v důsledku úrazu- zlomeniny oblouku
Iatrogenní: se vyskytuje u stavů po operacích páteře
Příznaky: V případě malého posunu nemají pacienti většinou se spondylolistézou obtíže. Posun bývá zjištěn při vyšetření RTG jako náhodný nález. Při větších posunech se projevuje bolestí v oblasti postiženého segmentu, zpočátku po zátěži či delším stání. Mohou být přítomny příznaky kořenového dráždění projevující se bolestivostí vystřelující do dolních končetin. Při vyšetření pacienta je u větších skluzů patrný posun obratlů. Základním vyšetřením je RTG. U drobných posunů je spondylolistéza lépe patrná na šikmých snímcích. Spondylololistézu hodnotíme podle velikosti posunu v procentech (do 25 %, do 50 %, do 75 %, 100 %). V případě posunu většího než 100 % mluvíme o spondyloptóze, kdy obratle mohou být posunuty nejen v předozadním směru, ale může dojít k posunu horního (kraniálního) obratle před dolní (kaudální).
Léčba: V případě posunu do 25 % nemá pacient většinou obtíže. Pacienta sledujeme 1x ročně, vhodná je rehabilitace k posílení svalů kolem páteře. Sledování je velmi důležité, neboť spondylolistéza se může zhoršovat. Pokud je posun do 50 % a pacient je bez příznaků, sledujeme jej jako u předchozího stadia. V případě obtíží je vhodná nejprve vhodná konzervativní terapie s posílením svalů bederní páteře a analgetika či nesteroidní antirevmatika. Pokud se stav zhoršuje, nebo je konzervativní terapie bez efektu, přistupuje se k operaci. Principem je repozice posunu a spojení (spondylodéza) obratlů, mezi kterými je posun. U spondyloptózy, kdy není možná repozice obratle je indikována resekce (odstranění) celého obratle, čímž dochází ke zkrácení páteře, a následně se provádí spondylodéza sousedních obratlů.
Spondylolistéza: https://www.youtube.com/watch?v=DlJM2kLGwUI
Citace:
Spondylolýza. Http://www.ortopedie-traumatologie.cz [online]. [cit. 2017-01-30]. Dostupné z: http://www.ortopedie-traumatologie.cz/Spondylolyza
Spondylartróza. Http://www.ortopedie-traumatologie.cz [online]. [cit. 2017-01-30]. Dostupné z: http://www.ortopedie-traumatologie.cz/Spondylartroza
Spondylolistéza. Http://www.ortopedie-traumatologie.cz [online]. [cit. 2017-01-30]. Dostupné z: http://www.ortopedie-traumatologie.cz/Spondylolisteza%20%20