6. Prevence syndromu karpálního tunelu

Nemoc se nejčastěji týká administrativních pracovníků, sedících denně hodiny u počítače, ale i dělníků a jiných dalších namáhavých profesí.Proto bylo vynalezeno mnoho ergonomických pomůcek, které mohou pomoci se tomuto onemocnění vyvarovat.

Nejvíce užívané bývají speciální podložky pod zápěstí, které zajišťují aby zápěstí bylo v jedné rovině s předloktím. Neméně důležitými jsou také pravidelné přestávky na protažení paží, zápěstí, ramenních kloubů, či krční páteře.

U namáhavějších profesí je vhodné používání všech předepsaných pracovních pomůcek a postupů, aby se onemocnění předešlo.

7. Diagnostika

Důležitým diagnostickým prostředkem je anamnéza. Na jejím podkladě může lékař zjistit subjektivní pocity pacientů a v nejčastějším případě doporučí vyšetření ruky pomocí přístrojové elektromyografie (EMG), které verifikuje postižení senzitivních a motorických vláken n. medianus a ukáže, zda se jedná o proces chronický, akutní, či subakutní.

Kromě EMG lze využít i tzv. provokační testy nebo-li manévry, kterými se v karpálním tunelu zúží prostor pro nerv. To může být například:

Tinelův test- poklep kladívkem nad karpální tunel

Durkanův test- komprese prsty nad karpálním tunelem (30s)

Phalenův test- flexe ruky v zápěstí (60s)

hand elevation test-zvednutí ruky (60s)

Díky těmto testům můžeme určit, zda se jedná o lehký, středně těžký nebo těžký stupeň onemocnění.

U lehčích forem SKT nacházíme typickou anamnézu, často normální nález klinický a z neurofyziologických nálezů nižší amplitudy ortodromních neurogramů, případně mírně prodlouženou distální motorickou latenci a latence neurogramů. V tomto případě volíme konzervativní postup, který spočívá v aplikaci rehabilitačních metod různého typu (mobilizace karpálních kůstek, vodoléčba, ortéza) a v medikamentózní terapii (antirevmatika, vazoaktivní a antiedematózní léčba), a režimová opatření.

K lokálním obstřikům kortizonoidy (kortikoidy) se uchylujeme jen ve výjimečných případech, občas u akutních SKT s velkými potížemi, kdy lze předpokládat ústup potíží, a u nemocných, kteří z nějakých důvodů musí operační řešení odložit. Často však i u těchto nemocných volíme operační řešení, zvláště tehdy, kdy jsou potíže velmi výrazné a zhoršují kvalitu života tím, že se nemocný v noci opakovaně budí.

8.Rehabilitace

Při rehabilitaci se využívají nejrůznější techniky , které mají v kompetenci především fyzioterapeuti a jiní rehabilitační pracovníci. K ovlivnění svalů ve zvýšeném svalovém napětí se využívají metody zvané postizometrická relaxace a reciproční inhibice. Tyto metody vedou k uvolnění svalů a odstranění svalových spasmů. Vhodné jsou i různé protahovací techniky.

Neméně důležité je zaměřit se na kloubní systém a provést mobilizaci malých zápěstních kloubů. Pokud onemocnění zahrnuje i změny citlivosti v postižených prstech, mohou být použity metody na úpravu kožní senzitivity, například míčkování, kartáčování, či vibrace.

Lékař může také doporučit lymfodrenáže, pokud jsou příčinou bolesti otoky tkání v oblasti zápěstí. Cílem lymfodrenáže je mobilizace nahromaděné lymfy a urychlení jejího odtoku

Dále se také uplatňují různé formy fyzikální léčby. Analgeticky a protizánětlivě může působit laser, ultrazvuk, magnetoterapie a další.

Pro celkový úspěch léčby je také potřeba, aby fyzioterapeut naučil pacienta ergonomii práce tak, aby zápěstí nebylo už dále tolik přetěžováno . Důležitá je také změna chybného pracovního stereotypu, která zahrnuje jak špatné sezení na židli, tak například nevhodně uložené předloktí se zápěstím.

Odkaz: cviky na karpální tunel