Pohmat (palpace)

Palpace (latinsky palpo, hmatat) pohmatem se vyšetřuje prakticky vechny části lidského těla, nejčastěji dutina břišní a orgány v ní (játra)

Hodnotí se konzistence, napětí a bolestivost palpované oblasti. Pátráme po přítomnosti nezvyklých tuhých oblastí (tzv. rezistencí).

Výsledek plyne z vlastních vjemů ošetřujícího (např. tuhost ve vyšetřovaných krajinách), tak i z reakcí nebo odpovědí pacienta. Reakci získáme jak vmáčknutím, tak i uvolněním místa. Mačkáme pomalu nebo rychle. Sledujeme jak stisknutí tak uvolnění místa, protože záleží na problému, který pacient má.

Pohmatem můžeme zhodnotit vlastnosti jak povrchu těla (kůže: teplota, vlhkost, barvu), tak i umístění vnitřních orgánů a tkání (játra, ledviny a patologické rezistence). Hlavním principem vyšetření je rozdílnost fyzikálních vlastností jednotlivých tkání (tuhost, pohyblivost, teplota, povrch…). 

Základem pro palpaci je mít suché a teplé ruce nejlépe s krátce ostříhanými nehty pro lepší citlivost.

Techniky palpace:

1.        palpace jednou rukou – používáme při povrchové palpaci. Ruka vytváří tlak na povrch těla. například : vyšetření břicha jednou rukou

2.        obouručná palpace – velmi citlivá, bříška prstů vyšetřují vyšetřující ruky jsou volně položené na vyšetřovaném. Hloubku palpace určuje ruka druhá, která vytváří tlak v daném místě. Chybou je pokud vytváříme tlak stejnou rukou kterou hmatáme to snižuje citlivost hmatových vjemů. například- palpace obouma rukama

pravidla palpace: 

• vždy začínáme palpací povrchovou a poté následuje palpace hloubková
• vždy vyšetřujeme místa nebolestivé k místu bolesti