KLINICKÉ VYŠETŘENÍ

Klinické vyšetření, tedy i vyšetření páteře, zahrnuje vyšetřování nemocného následujícími způsoby: pohledem, pohmatem, auskultací neboli vyšetření sluchem a v neposlední řadě měření lidského těla jako celku, ale i jednotlivých částí.

Tomuto vyšetření předchází samozřejmě anamnéza. Doplňují ho také rentgenová vyšetření, popř. výsledky z laboratoří. Výsledkem tohoto procesu je stanovení celkové diagnózy. (Gross, 2005)

METODY VYŠETŘENÍ PÁTEŘE:

a)     a) Aspekce nebo-li vyšetření pohledem

Pozorování pacienta začíná už v čekárně, kde zaměříme svoji pozornost na spontánní polohu, v které se nachází. Pacient si není vědom našeho pozorování a díky tomu můžeme určit, jak vypadá jeho běžný postavení těla. Dále se zaměřujeme na pohyby hlavy, zda naklání hlavu na jednu či druhou stranu, jestli náhodou není hlava v předsunu, zda při otáčení nemá bolesti nebo si nepodpírá hlavu rukama apod. Z toho a z mnoha dalších drobností můžeme vytušit už před vstupem do ordinace, kde je problém.

Zaměřujeme se na každý pacientův pohyb. Ať už jde o zvedání se ze židle (zde např. můžeme posoudit, zda není nějaký problém ve flexi a extenzi), chůzi (přenášení váhy rovnoměrně na obě dolní končetiny…), držení těla vestoje (lordózy, kyfózy, skoliózy, zda-li má zakřivení páteře fyziologické nebo naopak prohloubené, vyhlazené.) nebo třeba způsob, jakým odkládá svůj kabát na věšák (zde hodnotíme kvalitu pohybu a jeho plynulost - to nám může prozradit, zda při normálních činnostech např. pociťuje bolest).

Při vyšetření si nesmíme zapomenout všímat chůze, ale také pánve, která svým napojením na páteř taky významně ovlivňuje postavení celého těla, tedy i páteře. Určité asymetrie pánve a lumbosakrálního přechodu poznáme právě již při aspekci. Dle Lewita můžeme určit např. zkreslení Michealisovy roury (tvořené oběma důlky nad zadními spinami, nejvyšším bodem bederní lordózy a nejvyšším bodem intergluteální rýhy), vybočení pánve k jedné či druhé straně atd.

Postavení těla výrazně ovlivňuje i dýchání, proto nesmíme zapomenout zhodnotit tvar hrudního koše, jeho případné deformity. Na základě toho můžeme určit typ dýchání a následně hledat způsoby nápravy.

Dominantní oko

Vyšetření pohledem a posuzování symetrie jednotlivých struktur pohybového aparátu vyžaduje kvalitní pozorovací schopnosti, proto je vhodné, aby pozorovatel „našel“ své dominantní oko.

To určíme tak, že si pozorovatel předpaží a z palce a ukazováku vytvoří malý trojúhelník, do kterého zacentruje objekt, který hodlá pozorovat. Poté zavře pravé oko a sleduje, jestli objekt zůstává uprostřed trojúhelníku nebo posune-li se na jednu stranu. Jestliže objekt zůstává na místě, dominantní oko bude levé. Postup zopakujeme, abychom otestovali i druhé oko. (Gross, 2005)

Tento test by měl být prováděn v pravidelných intervalech, neboť může dojít ke změně.

b)     b) Posturální vyšetření

Posturální, bývá také označováno jako strukturální, vyšetření, dochází k cílenému statickému pozorování pacienta. Do držení těla se promítá stav nejen vaziva, ale i svalová rovnováha, funkce kloubů, koordinace či centrální řídící mechanismy, které mohou narušit např. chybné stereotypy.

Podmínky: Místnost musí být dostatečně osvětlená, aby pozorování nebylo zkresleno stíny. Pacient se vysvlékne do té míry, aby mu to bylo pohodlné, ale zároveň natolik, abychom mohli pozorovat všechny vyšetřované oblasti. Dále se upřednostňuje vyšetřování naboso.

Pacient se postaví doprostřed místnosti v mírném stoji rozkročném, nohy jsou od sebe vzdáleny na šířku ramen. Primární pozornost věnujeme symetrii všech částí těla, poté se zaobíráme strukturou.

Při pozorování postupujeme systematicky – od hlavy směrem dolů nebo naopak.

Během posturálního vyšetření hodnotíme celé tělo, my se ale budeme zaobírat prvky, které primárně souvisí s páteří. Samozřejmě nesmíme zapomínat, že vše souvisí se vším, takže např. i postavení patelly, které nebude v dalších částech blíže popsáno, ovlivňuje celkové postavení těla, tedy i postavení páteře a pánve, o níž se také nebudeme zmiňovat. (Gross, 2005)

Vyšetření ve stoje

Pohled z dorsální strany

Zde sledujeme zakřivení páteře ve frontální a v sagitální rovině. Mediální okraje lopatek by měly být od páteře přibližně stejně vzdáleny a měly by ležet naplocho na hrudníku. Stejně tak dolní úhly lopatek a spiny by měla být zhruba na stejné úrovni. To samé platí i pro ramena.

Vyšetření páteře zahájíme pozorováním měkkých tkání – zaměříme se na kontury paravertebrálních svalů a jejich rozdíly po obou stranách páteře. Porovnáme také linii trnových výběžků a zhodnotíme, zda pacient má čí nemá skoliózu či hyperkyfózu. Při přítomnosti skoliózy zaznamenáme údaje o stupni rotace, konfiguraci žeber, jednostranné laterální „vyhrbení“ a celkový postoj pacienta (vzpřímený, úklon na jednu stranu, úklon dopředu).

U lopatek se zaměříme na jejich abdukci a addukci. Zde je možné pozorovat tzv. odstávání lopatky způsobené oslabením m. serratus anterior nebo parézou n. thoracis longus.

Obr. 1 Scapulata alata - odchlípnutá lopatka

Dále sledujeme, jestli je přítomna Sprengerova deformita.

obr. 2 sprengerova deformita

Pozorujeme svalová bříška jednotlivých svalů (m. infraspinatus, .m supraspinatus, m. teres major et minor) a vyloučíme jejich atrofii.

Sledujeme postavení ramen, jejich výšku, držení horních končetin v zevní a vnitřní rotaci.

Zjistíme postavení hlavy, zhodnotíme patologické předsunutí, úklon nebo rotaci.

Pohled z ventrální strany

Zde začínáme posuzováním symetričnosti hrudního koše, zkontrolujeme zaokrouhlení žeber a sterna. Obrys ramenních kloubů, trapézu, obou klavicul i obou sternoklavikulárních skloubení je symetrická a nachází se ve stejné výši.

Hlava a krk by měly být se středním postavení, žádný úklon, rotace či flexe by neměly být přítomny.

U hrudě se zaměříme na deformity jako je ptačí hrudník či soudkovitá deformace hrudníku.

Pohled z laterální strany

Pohledy obou stran by měla být zhruba stejné. Z laterální strany, čili z boku, pozorujeme zakřivení páteře (krční a bederní lordózu, hrudní kyfózu). Kontura hrudníku by měla být hladká a rameny byla neměla být v protrakci (tzn. postavení ramen mírně nahoru a dopředu).

OBR. 4 Postavení ramen v protrakci

Z této strany můžeme pozorovat buď plochá záda (stav, kdy jsou přední spiny pánve výše než zadní) nebo naopak nadměrné zakřivení páteře zapříčiněné „ochablým“ držením těla. Tohle jsou jen některé z mnoha vad, které nám toto pozorování odhalí.

Dále posuzujeme ramena, jejich zakulacení a protrakci, postavení hlavy a krku, kde opět zkoumáme patologické předsunutí. (Gross, 2005)

OBR 5. Plochá záda a hyperlordoza při chabém držení těla

Vyšetření v sedě

Pacient sedí a my stojíme za jeho zády. V tomto postavení si můžeme všimnout rozdílů, které vznikly v důsledku odstranění vlivu dolních končetin.

ZDROJE:

KOLÁŘ, Pavel a Miloš MÁČEK. Základy klinické rehabilitace. Praha: Galén, 2015. ISBN 978-80-7492-219-0.

GROSS, Jeffrey M., Joseph FETTO a Elaine Rosen SUPNICK. Vyšetření pohybového aparátu: překlad druhého anglického vydání. Praha: Triton, 2005. ISBN 80-7254-720-8.

ŠÍBLOVÁ, H., HLINECKÁ, J., KAČÍRKOVÁ, K. (1995). Vyšetřovací metody hybného systému. Praha: Avicenum.

ZDROJE OBRÁZKŮ:

OBR. 1 Scapulata alata - odchlípnutá lopatka - NEZNÁMÝ. http://www.paralysie-membre-superieur.eu/ [online]. [cit. 26.1.2018] http://www.paralysie-membre-superieur.eu/sites/default/files/paralysie_du_grand_dentele-1.jpg

OBR. 2 Sprengerova deformita (Gross, 2005)

OBR. 3 Poruchy držení těla - NEZNÁMÝ. http://slideplayer.cz [online]. [cit. 26.1.2018] http://slideplayer.cz/slide/11942752/#

OBR. 4 Postavení ramen v protrakci (Gross, 2005)

OBR 5. Plochá záda a hyperlordoza při chabém držení těla (Gross, 2005)