c) Vyšetření měřením

V klinické praxi se nejvíce používá planimetrické metody měření kloubní pohyblivosti, kdy se měří a zaznamenává úhel mezi segmenty vždy pro pohyb v jedné rovině (označuje se také jako goniometrické vyšetření). Pro záznam měření kloubních pohyblivosti se používá tzv. SFTR metoda (měření v rovině sagitální, frontální, transverzální a v rovině rotací)

Obr. 1

Vyšetření začínáme zásadě vstoje, a to nejčastěji inspekcí. Dále klinicky zjišťujeme tyto základní funkční změny: vyšetření pohyblivosti páteře, funkční vyšetření jednotlivých úseků páteře, vyšetření svalové funkce, vyšetření měkkých tkání. 

         Pohybový diagram

Objektivní měření rozsahu páteře je možno zaznamenat na pohybový diagram. Tato velmi jednoduchá metoda umožní znázornit dosažený rozsah pohybu v procentech a porovnat ho s fyziologickým celkovým anatomickým rozsahem pohybu ve všech rovinách. Tento anatomický rozsach pohybu bude v našem diagramu reprezentovat srovnávací hodnotu. Během pohybu můžeme rovněž zaznamenat deviace od střední rovinya bodem bolesti. Diagram poskytuje rychlou orientaci a srovnánírozsahu pohybů na obě strany  (Gross, 2005)

Obr.2

Páteř

V předklonu s nataženými koleny pozorujeme, do jaké míry se při předklonu pánev horizontalizuje a bederní páteř kyfotizuje. V předklonu nejlépe vidíme strukturální skoliózu, a zvláště pak její rotaci tím, že příčné výběžky prominují. Posturální skolióza se při předklonu vyrovnává.

Pro hodnocení pohyblivosti páteře využíváme testy, kdy měříme jednotlivé úseky páteře a hodnotíme změny těchto distancí při pohybu páteře:

Ottova distance se používá pro hodnocení pohyblivosti hrudní páteře. Od trnu C7 naměříme distálně 30 cm, při maximálním předklonu se mí tato vzdálenost zvětšit minimálně o 3 cm.

Čepojevova vzdálenost ukazuje rozsah pohybu krční páteře do flexe. Měří se od trupu posledního krčního obratle (zde vyznačíme první bod) a druhý bod vyznačíme 8 cm kraniálně. Při maximálním předklonu by se vzdálenost obou bodů měla prodloužit nejméně o 2,3 -3 cm.

Forestierova fleche je kolmá vzdálenost protuberantia occipitalis externa od stěny. Měří se nejčastěji vestoje. Pokud se ve stoji s propnutými koleny pacient dotýká týlem stěny, je Forestierova fleche rovna nule. Používá se pro měření fixované hrudní kyfózy či míry „předsunutí držení“ hlavy.

Obr. 3

Schoberova distance měří pohyblivost bederní páteře. V extenzi páteře naměříme od trnu S1 10 cm proximálně a pacienta vyzveme, aby se ohnul. Distance se má při flexi prodloužit minimálně o 5 cm.

Stiborova distance ukazuje rozvíjení hrudníku a bederní páteře. Výchozím bodem je trn L5 a druhým bodem je trn C7. Vzdálenost mezi oběma body změříme. Po uvolnění předklonu by se měla tato vzdálenost prodloužit o 7-10 cm.

Obr. 4                                                    Obr.5.                                                        Obr.6

Thomayerova zkouška, tzv. zkouška prostého předklonu, nespecificky hodnotí pohyblivost celé páteře. Jedná se o velmi jednoduchou zkoušku, avšak s dobrým klinickým výstupem. Hodnotit podle ní můžeme totiž nejen hypomobilitu páteře, ale též její hypermobilitu. (Kolář, 2015)

https://www.youtube.com/watch?v=pMWynM_jK-o

Bederní páteř

Nejspolehlivější metoda, jak zjistit omezenou pohyblivost v jednotlivých segmentech, spočívá v pružnosti těchto segmentů vleže na boku. Obdobně je možné zjistit omezenou pohyblivost bederní páteře.

Pacient ohne svrchní končetinu v koleni i kyčli. Ohnutou končetinu si opřeme o bok a za současné trakce zafixujeme jeho pánev. Druhou rukou fixujeme dolní hrudník pacienta. Potom provedeme pasivně flexi v kyčli se současnou mírnou rotací trupu ven. Při blokovém postavení je omezen pohyb pánve a pánev lateralizuje.

Sakroiliakální kloub

Při poruchách SI skloubení pacient omezuje zatížení nemocné strany, což se může projevit až kývavou chůzí, Při vyšetření pulsujeme SI skloubení a svaly, které reagují ve vazbě na poruchu SI skloubení reflexními změnami. Nejcitlivější je vyšetření TP (tender point = bolestivý bod) v zevních rotátorech kyčelního kloubu a v m. iliopsoas. Pře vyšetření je třeba odlišit poruchy vycházejícího z kyčelního kloubu a páteře, především ze segmentu L5/S1. Pseudoradikulární syndrom S1 se často projevuje bolestí v hýždi bez známek obtíží v zádech.

Pro vyšetření SI skloubení můžeme použít mimo jiné tyto vyšetřovací testy:

Yergasonův test – výhodou testu je, že je vysoce specifický. Při testu se pacient snaží vystoupit na židli. Na straně postižení se objeví bolest a pocit oslabení

Test nákroku – v poloze na boku pacient skrčí svrchní dolní končetinu do flexe. Koleno opře o bok vyšetřujícího, který jednou rukou distálně stáhne a fixuje hrudník. V této poloze vyšetřující pasivně provede mírný nákrok a sleduje pružení SI skloubení. Test je pozitivní při rezistenci v SI skloubení.

Gaenslenův test – v poloze na boku skrčíme spodní končetinu do flexe a vyšetřovaný si jí podrží oběma rukama pod koleno. V této poloze provedeme pasivně extenzi v kyčli na svrchní dolní končetině. Za patologické situaci nemocný uvádí bolest v SI kloubu nejprve téže strany a při dalším pohybu do extenze se bolest přenáší i na druhou stranu. Větší specificitu má pozitivita tohoto testu při segmentu L4. (Kolář, 2015)

ZDROJE:

KOLÁŘ, Pavel a Miloš MÁČEK. Základy klinické rehabilitace. Praha: Galén, 2015. ISBN 978-80-7492-219-0.

GROSS, Jeffrey M., Joseph FETTO a Elaine Rosen SUPNICK. Vyšetření pohybového aparátu: překlad druhého anglického vydání. Praha: Triton, 2005. ISBN 80-7254-720-8.

ŠÍBLOVÁ, H., HLINECKÁ, J., KAČÍRKOVÁ, K. (1995). Vyšetřovací metody hybného systému. Praha: Avicenum.

OBRÁZKY:

Obr. 1 – (Šíblová, Hlinecká, Kačírková, 1995)

Obr. 2. -  (Gross, 2005)

Obr. 3-5  - http://new.propedeutika.cz/?p=229

    Cit: NEZNÁMÝ -- http://new.propedeutika.cz  [online]. [cit.26.1.2018] - http://new.propedeutika.cz/?p=229

Obr. 6 -  (Gross, 2005)