Moshé Feldenkrais se narodil roku 1904 na Ukrajině. Již ve čtrnácti letech emigroval do Palestiny, tedy krátce po skončení 1. světové války. Cesta mu trvala téměř půl roku, poněvadž šel většinu pěšky. Prvních deset let studoval a při tom pracoval jako vychovatel, dělník a zeměměřič. Mezi jeho oblíbené koníčky patřil sport, především fotbal. Při hraní fotbalu poprvé utrpěl vážné poranění chrupavky v koleni. Toto opakované zranění v průběhu jeho života mělo zásadní význam při jeho objevech a vyvíjení systému cvičení.
Roku 1928 přesídlil do Paříže studovat na Sorbonnu fyziku, matematiku a strojní inženýrství. Jakmile získal titul doktora věd, Fréderic Joliot-Curie mu nabídl místo ve svém institutu. Společně se jim podařilo navrhnout několik Van de Greeffových generátorů i jiných přístrojů pro výzkum radioaktivity. V Paříži ho výrazně ovlivnilo setkání s trenérem moderního juda. Stal se jedním z prvních Evropanů, kteří získali černý pás.
V roce 1940 odjel do Anglie, kam se mu podařilo převézt kufr od Joliota-Curieho. V kufru byly údaje o pokusech s nukleárním štěpením, plány zápalné bomby a dva litry těžké vody, která byla použita při projektu Manhattan. I když byla válka a byl vytížen prací pro námořnictvo, nepřestával se Moshé věnovat judu. Sám je aktivně praktikoval i vyučoval. Využíval svých pozorovacích schopností k analyzování mechaniky, která činí judistické pohyby efektivními.
Díky judistickým aktivitám a sňatku s Yonou Rubensteinovou, dětskou lékařkou, se vzbudil v té době Feldenkraisův hlubší zájem o lidský vývoj. Pozoroval nemluvňata a děti v ordinaci své ženy. Začal studovat způsoby, jak se děti učí pohybovat. Již od přetočení ze zad na břicho, až po chůzi. Uvědomil si, že se děti pohybují tím nejhospodárnějším způsobem.
V Anglii se stal Feldenkrais účastníkem autobusové nehody, která výrazně zhoršila jeho staré zranění kolena. Lékaři mu říkali, že musí jít na operaci nebo už nikdy nebude chodit. V té době ještě neexistovaly moderní artroskopické techniky a nejlepší lékaři v Anglii nabízeli pouze padesátiprocentní záruku, že operace bude úspěšná. Feldenkrais považoval provádění operace s takovou prognózou za nevědecké a nezodpovědné. Aby se vyhnul operaci, hledal jiné řešení k vyléčení svého zranění. Proto začal studovat všechno, co bylo v té době známo zdraví a léčení, jako je anatomie a fyziologie, neurofyziologie, pohybová terapie, psychoterapie a duchovní cvičení…
Feldenkrais na operaci nikdy nebyl. Díky zkušenostem z juda a také znalostem z pozorování nemluvňat, jak se učí lézt a chodit, tak se naučil sám opět chodit tak dobře, že dokonce začal znovu cvičit a vyučovat judo. Během mnoha měsíců strávených na lůžku, sebepozorování a opatrného cvičení, objevil způsoby, jak probudit a prohloubit základní procesy, kterými se malé děti učí pohybovat a fungovat. Zjistil, že nejdůležitější k léčení je uvědomovat si, co děláme. Využil výhody dospělosti, kdy máme pohyby z dětství uloženy v tělové paměti a o svém těle a jeho pohybu máme vytvořenu určitou představu. Objevil, že pohyb nemusí v určité fázi nutně fyzicky provést, ale že jeho tělo se dokáže inervovat samotnou myšlenkou a představou o pohybu.
Když se mu podařilo obnovit pohyb v koleně, zeptal se ho jeden kolega, který trpěl chronickými bolestmi zad, zda by mu nepomohl stejný proces. Byl opět úspěšný. Feldenkraisovi došlo, že tímto způsobem může pomáhat všem lidem, jestliže bude přistupovat ke každému člověku jako k originálu s jeho fyziologickými i psychologickými odlišnostmi. I když on sám nazval souhrn svých poznatků a systém cvičení metodou, nikdy je nepoužíval jako metodu. Vyvinul způsoby usnadňující léčení a učení prostřednictvím doteku, mluvených a psaných instrukcí a pohybu a začal je nazývat Funkční integrací a Pohybem k sebeuvědomění.
Moshé Feldenkrais celý život neustále cestoval a přednášel v řadě zemích světa o svém výzkumu vztahu mezi pohybem a vědomím. Pracoval na všech typech lidí. Feldenkrais byl iniciátorem vzniku a rozšiřování studijních programů Feldenkraisovy metody (Feldenkrais Method TrainingPrograms) s mezinárodní akreditací. Své cvičení si nechal patentovat jako metodu. Často říkal, že jeho metoda není způsob učení ani provádění terapie. Hlavním cílem bylo vytvářet podmínky pro učení. V praxi to znamenalo, že i přes očekávání druhých a občas proti svému vlastnímu zájmu, odmítal lidem radit, co mají dělat. Být v jeho přítomnosti mnohdy vedlo k problémům, k jejichž řešením neposkytoval žádné rady. Upřednostňoval pochybnosti a nejasnosti. Snažil se říci ano i ne zároveň. Chtěl svobodně objevovat své vlastní pravdy a nechtěl se zatěžovat názory a očekáváními druhých. I když tvrdil, že nikomu neradí jen proto, že si váží integrity každého jedince, jeho chování vypadalo podle mnoha jeho studentů někdy směšně nebo manipulativně.
Mnoho lidí i jeho žáků se ho bálo. Naopak s dětmi dokázal okamžitě navázat velmi otevřený a hluboce lidský kontakt a vytvořit jim svou osobností prostředí, ve kterém se cítily naprosto v bezpečí. Moshé tvrdil, že i nejmenší dítě je jedinečně inteligentní. Z toho důvodu o dětech nikdy nehovořil v jejich přítomnosti. Když potřeboval nějakou informaci, která mohla obsahovat negativní prognózu, vždycky odešel s rodiči mimo místnost.
Moshé Feldenkrais zemřel v roce 1984 přirozenou smrtí ve věku osmdesáti let v Tel Avivu.
Zdroj:
Petra Oswaldová. 2014. [Cit. 24.1.2018]. Dostupné na internetu: https://www.feldenkraisovametoda.cz/moshe-feldenkrais/