Svalový test dle Jandy

-          Jedná se o pomocnou vyšetřovací metodu v rehabilitaci a neurologii

 a)      Informuje o síle jednotlivých svalů  a svalových skupin vykonávajících jeden pohyb

 b)      Pomáhá při určení rozsahu a lokalizace poranění či poškození motorických periferních nervů

 c)      Pomáhá při stanovení postupu regenerace

 d)      Pomáhá při analýze jednotlivých pohybových stereotypů

 e)      Je podkladem analytických, léčebně tělovýchovných postupů při obnovování schopnosti svalů oslabených organicky či funkčně

Svalový test vychází z principu, že pro vykonání pohybu určité části těla, je potřeba svalové síly, kterou můžeme odstupňovat:

·         Síla může překonat zevně kladený odpor při pohybu částí těla

·         Síla je schopna překonat pouze gravitaci

·         Síla může pohybovat částí těla s vyloučením působení zemské tíže

·         Síla zůstává bez motorického efektu, jde jen o záškub svalu

(stupně rozeznáváme od 0 do 5, kde 5 normální stav fungování svalu a 0 nejvíce oslabený sval)

V posledních letech došlo k podstatné změně  názorů na řízení hybnosti. Došlo k znovuzrození této metody na kvalitnějším základě. Nehodnotíme pouze svalovou sílu hlavního svalu nebo jedné svalové skupiny, navíc vyšetřujeme a analyzujeme provedení celého pohybu.

Ve snaze co možná nejvíce objektivizovat a klasifikovat výsledky funkčního svalového testu je nutné respektování několika základních zásad:

• ·         Testovat celý rozsah pohybu.

• ·         Provádět celý pohyb plynule, pomalu, bez švihu.

• ·         Fixovat pacienta a předcházet tak synkinézám (mimovolným pohybům)

• ·         Při fixaci nestlačovat šlachu nebo bříško hlavního svalu.

• ·         Odpor by měl v každém okamžiku pohybu směřovat kolmo na směr pohybu.

• ·         Udržovat kladený odpor konstantní.

• ·         Odpor neklást přes dva klouby.

• ·         Nejprve nechat vyšetřovaného pohyb předvést, až následně jej instruovat ohledně přesného provedení pohybu.

Testování probíhá na pevné podložce, nejlépe vyšetřovacím stole, a test pro každý sval či svalovou skupinu je nutno minimálně třikrát opakovat. Tím můžeme získat i hrubou představu o unavitelnosti svalu.

Svalový test se nehodí pro vyšetřování spastických obrn a myopatií. Někdy provedení testu není možné ani při bolesti nebo omezeném rozsahu pohybu.

Podle vztahu svalu k vykonávanému pohybu tak dělíme svaly na:

·         Hlavní svaly (agonisty) - jsou hlavními vykonavateli kýženého pohybu

·         Pomocné svaly (synergisty) - pomáhají v pohybu agonistům či je mohou částečně nahradit.

·         Antagonisty, tedy svaly s funkcí opačnou agonistům. Nad těmi je při vyšetření nutno přemýšlet jako možnými důvody omezení pohybu, např. při kontraktuře.

·         Fixační svaly, stabilizační – pohyb přímo neprovádějí, ale udržují testovanou část v takové poloze, aby mohl být pohyb proveden

Pozn. Fixace potřebují svaly vícekloubové, dále je fixace nutná u dětí a u lidí, kteří špatně spolupracují nebo mají slabé kořenové svaly apod.

·         Neutralizační svaly - jejich činností se neutralizuje nechtěná komponenta pohybu agonisty (př. Pokud sval provádí flexi a supinaci a my chceme provedení čisté flexe, musí se zapojit další skupina svalů, v tomto případě pronátory, která zabrání nechtěnému pohybu.)

Zdroje:

JANDA, Vladimír. Funkční svalový test. Praha : Grada Publishin, a.s., 1996. ISBN 978-80-716-9208-9.

JANDA, Vladimír a kolektiv. Svalové funkční testy. Praha : Grada Publishing, a. s., 2004. ISBN 978-80-247-0722-8.

JUŘICOVÁ, Lenka. Svalový test: historie až současnost. Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého v Olomouci. Olomouc, 2012. Bakalářská práce.