Hypermobilita, vyšetření hypermobility

Vypracovaly: Charlotte Trávníčková – 1. část, Jolana Hořejší – 2. část

    1.   ČÁST

Hypermobilita je stav, při kterém je rozsah kloubní pohyblivosti při aktivním i pasivním pohybu větší, než je běžná fyziologická norma. Jedná se o klinický popis vaziva, nikoli o onemocnění. Hypermobilita může být dědičná nebo získaná dlouhodobým intenzivním tréninkem a strečinkem, zejména pokud je rozvíjena již od útlého věku. Získaná hypermobilita může být tedy poměrně výhodná například pro klavíristy, houslisty, gymnasty, baletky či tanečníky.

Důsledkem hypermobility bývá biomechanická nestabilita, která se velmi často projevuje tzv. benigní bolestí (nejčastější bolestivý syndrom).  Ačkoliv může hypermobilita prokazatelně vést k mnoha bolestivým stavům, není hodnocena jako patologický stav a bývá často přehlížena. Pacientovy aktivity by měly být klinicky upraveny tak, aby se zamezilo sportům či cvičením, která kloubní hypermobilitu prohlubují (balet, gymnastika,atd.)  Hypermobilita je skoro ve všech případech symetrická (laterálně či horizontálně), častější je však hypermobilita horní poloviny těla.

Hypermobilita je běžnější u dětí a klesá s narůstajícím věkem. Existují také významné rozdíly mezi etnickými skupinami. Ženy mají větší sklony k tomu být hypermobilní než muži. Hypermobilita je častější u Asiatů (Orient) než u obyvatel Afriky, u kterých je však častější než u kavkazské rasy (Lawrence et al., 2014).

Druhy hypermobility:

Zahraniční zdroje rozdělují hypermobilitu pouze na dva základní druhy. Česky psaná literatura přináší více možností jejího dělení. Zde je výběr několika základních.

1. Kompenzační hypermobilita

          ·       lokální

         ·       patologická

         ·       vzniká jako kompenzace omezení rozsahu pohybu v jiném části těla či kloubu

         ·       terapie: zaměření na hypomobilní části těla či kloub

         -> hypomobilita: omezená pohyblivost kloubů

        ·       po dokončení terapie dojde k obnovení pohyblivosti kloubů a spontánní úpravě kloubů hypermobilních

2. Hypermobilita při neurologickém onemocnění

·       při postižení:

a) mozečku

b) periferní paréze neboli chabé obrně (částečná ztráta pohybu v dané oblasti)

c) hypotonii (svalová slabost/ochablost)

d) ADHD (Attention deficit hyperactivity disorder neboli porucha pozornosti s hyperaktivitou)

e) Downově syndromu (porucha 21. chromozomu)

f) oligofrenii neboli mentální retardaci (porucha nevratného snížení intelektu)

       3.  Hypermobilita při klinicky patologických stavech

     ·       Marfanův syndrom (genetická porucha pojivové tkáně způsobená genetickou mutací)

     ·     Ehlers Danlosův syndrom (onemocnění pojivových tkání)

       4. Konstituční hypermobilita

      ·    Příčina neznámá, nejspíše nedostatečné množství mezenchymu

      ·       Projevují se povolenými vazy a povolením podpůrné vazivové tkáně svalů (u všech kloubů)

      ·       Laxicita, neboli povolené vazy způsobuje zvětšený rozsah kloubní pohyblivosti a kloubní instabilitu

      ·       Výhradně ženy (až 40%), nejprogresivnější je u mladých dívek, postupem věku se zmenšuje

          5. Lokální patologická (posttraumatická) hypermobilita

      ·       Vzniká po poškození pasivních stabilizátorů určitého tělního segmentu (části) 

            -> pasivní stabilizátory: kloubní pouzdra, vazy

  6. Hypermobilita v důsledku sportu či zaměstnání

      ·       U jedinců, kteří vykonávají sport založený na abnormálním zvětšování pohybu v kloubech

      ·       Podmíněna zejména vysokou frekvencí tréninků

      ·     Absence snížení svalové síly a svalového tonu

2. ČÁST

Základní typy diagnostiky

     ·      Zjišťování jemnosti kůže, volné podkoží (snadno lze vytvořit kožní řasu)

     ·    Goniometrie (měření rozsahu kloubní pohyblivosti)

     ·       Pohybové testy

Podle českého autora Jandy vychází vyšetření hypermobility ze zjištění rozsahu kloubní pohyblivosti. Diagnostika je založena na změření maximálního možného rozsahu v kloubu, který je pasivně dosažitelný. Jednotlivé testy jsou zaměřeny vždy na vyšetření jednotlivého segmentu těla:

1 ) Zkouška rotace hlavy 

 ·       otočení hlavy na levou stranu a pak na pravou

       ·       norma - 80° rotace vpravo i vlevo, při hypermobilitě vyšetřovaný provede rotaci až přes 90° a tento rozsah je možný ještě pasivně zvětšit

2) Zkouška šály

       ·       vyšetřovaný obejme paží svou šíji  

       ·       norma -  loket dosahuje téměř k vertikále těla a prsty se téměř dotknou trnů krčních obratlů

       ·       hypermobilita – rozsah obejmutí je větší

       ·        vyšetřující zde měří vzdálenost, o kolik prsty přesáhnou osu těla, srovnává rozsah pohybu provedený pravou i levou končetinou

3) Zkouška zapažených paží

       ·       vyšetřovaný se vstoje či vsedě zkouší dotknout prsty obou rukou se zapaženýma rukama

      ·       norma -  vyšetřovaný se dotkne špičky prstů

·            hypermobilita – pacient se dotkne se celými prsty, případně celýma rukama až zápěstím

4) Zkouška založených paží

       ·       vyšetřovaný překříží paže v zátylí (vsedě, vleže)

       ·       norma - dosáhne špičkami prstů na akromion druhostranné lopatky

       ·       hypermobilita - pacient dosáhne na část lopatky či na celou

5) Zkouška extendovaných loktů

       ·       vyšetřovaný sedí na židli, flektuje lokty a ramenní klouby obou končetin, přitiskne předloktí po celé své délce k sobě, a pak provádí extenzi loktů, aniž by došlo k oddálení předloktí

      ·       norma – extenze v kloubech loketních do 110°

      ·       hypermobilita - úhel se zvětšuje (povoleno je oddálení loktů, obzvlášť v konečné fázi pohybu)

6) Zkouška sepjatých rukou

       ·       vyšetřovaný sedí, spojí dlaně (sepnutí rukou) a provádí dorzální flexi v obou zápěstích, pohyb provádí zvedáním loktů, dlaně se nesmí oddalovat

       ·       norma - rozsah pohybu je téměř 90° mezi předloktím a zápěstím

      ·       hypermobilita - úhel se zmenšuje

7) Zkouška sepjatých prstů

       ·       vyšetřovaný spojí natažené prsty obou končetin k sobě, zápěstí je v prodloužení osy předloktí, provádí hyperextenzi prstů, přitom zápěstí po celou dobu musí zůstat v prodloužení osy předloktí

       ·       norma - úhel 80° mezi dlaněmi

      ·       hypermobilita – úhel se zvětšuje, u jedinců se zkrácenými dlouhými flexory prstů se naopak zmenšuje

8) Zkouška předklonu

      ·       vyšetřovaný se vstoje předklání, kolena nesmí být pokrčena

      ·       norma - dochází k dotyku podlahy špičkami prstů

      ·       hypermobilita - jedinci dosáhnou podlahy celými prsty až dlaněmi (negativní, minus Thomayerova zkouška)

      ·       naopak, pokud vyšetřovaný na podlahu nedosáhne špičkami, měříme, kolik centimetrů chybí pro dotyk podlahy špičkami prstů (pozitivní, plus Thomayerova zkouška)

      ·       sledujeme zde provedení předklonu, obzvlášť překlopení pánve (malé překlopení - zkrácené flexory kolenního kloubu; zkrácené paravertebrální svaly - malý rozvoj bederní páteře)

9) Zkouška úklonu

·       vyšetřovaný ve stoji provede lateroflexi trupu, sune při tom horní končetinu po boční straně stehna

·       norma - rozsah pohybu do lateroflexe má kolmice spuštěná z axily procházet intergluteální rýhou

·       hypermobilní jedinci - rozsah pohybu do lateroflexe větší a kolmice z axily se dostane až na kontralaterální stranu

10) Zkouška posazení na paty

·       vyšetřovaný si klekne a z kleku se posadí na paty

·       norma – dostane se hýžděmi lehce pod spojnici pat

·       hypermobilní jednici – dokážou se dostat hýžděmi na podložku

(Janda, 2004)

Cíl terapie:

·       stabilizace nestabilních segmentů pomocí svalové funkce

·       facilitace svalů bezprostředně souvisejících s nestabilním segmentem i svaly zajišťující punctum fixum nestabilního segmentu

Zdroje:

https://is.muni.cz/el/1451/podzim2013/bp1138/V.M._VIII_-_Hypermobilita.pdf

https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/152534/

Obrázky:

http://www.yoga-maya.sk/sk/Clanky/Hypermobilita-a-joga.html

http://zivot.aktuality.sk/clanok/30907/prilis-ohybni-hypermobilita-klbov-moze-byt-vyhodou-i-nevyhodou-ake-su-jej-rizika

beighton.png