Dětská mozková obrna – definice, dělení, projevy
Dětská mozková obrna je nepřenosné, nedědičné onemocnění, vzniklé nejčastěji při porodu hypoxií. Latinsky také označována jako Infantilní cerebrální paréza (ICP). Dalšími příčinami může být intrauterinní infekce, placentární disfunkce – prenatálně, postnatálně poté hypoglykémií, meningitidou nebo encefalitidou. DMO může být doprovázena dalšími potížemi, jako je epilepsie, mentální retardace nebo smyslové vady. Charakteristické je, že se onemocnění již dále nešíří.
Jako dětská obrna se označuje i poliomyelitida, což je ale infekční onemocnění způsobené enteroviry. U nás je očkované a prakticky se nevyskytuje. To neplatí například o Súdánu, kde je toto onemocnění endemické.
DMO vzniká na podkladě poškození mozkové tkáně. Nejčastějšími příznaky jsou poruchy hybnosti a potíže s motorikou. Podle rozšíření postižení se pak dělí jednotlivé typy DMO.
Obr. 1
Postihuje asi 70-80% nemocných s DMO. Jejich svaly jsou v postižených partiích ztuhlé a trvale stažené (spastické). Bližší popis těchto forem nemoci vychází z určení, které končetiny jsou spastické. Název potom vychází z latinského označení postižené části těla v kombinaci s označením paréza (oslabení) nebo plegie (ochrnutí). Mluvíme tak o spastické diparéze / diplegii (postižené jsou obě dolní končetiny), spastické hemiparéze / hemiplegii (postižené jsou končetiny na jedné polovině těla), spastické triparéze / triplegii (postižené jsou obě dolní a jedna horní končetina) nebo o spastické kvadruparéze / kvadruplegii / teraparéze (postižené jsou všechny čtyři končetiny).
Nejčastější spastickou formou DMO je diparetická / diplegická, která postihuje asi 1/3 postižených. Obě končetiny jsou postiženy symetricky, je zde nápadný nepoměr mezi trupem a končetinami a časti má postižený mírnou až střední mentální retardaci.
Tato forma je charakterizovaná mimovolními pomalými kroutivými pohyby. Tyto abnormální pohyby postihují obvykle ruce, nohy, případně celé horní nebo dolní končetiny. V některých případech je postiženo svalstvo tváře a jazyka což vede ke grimasování, žmoulavým pohybům úst, mlaskání apod. Abnormální pohyby se nezřídka zvýrazňují při emočním stressu a naopak mizí ve spánku. Nemocní mohou mít problémy se svalovou koordinací potřebnou pro mluvení, což se označuje jako dysarthrie. Athetoidní forma DMO postihuje asi 10-20% nemocných.
Epilepsie je u této formy DMO vzácná.
Tato vzácná forma postihuje především vnímání rovnováhy a tzv. hlubokou citlivost (propriocepci). Postižení mají často špatnou pohybovou koordinaci, jejich chůze je nestabilní, o široké bázi (připomíná opileckou chůzi), chodidla pokládají nezvykle daleko od sebe. Problémy nastávají při pokusu o rychlý a přesný pohyb, jako je kupř. psaní nebo zapínání knoflíků na oděvu. Nemocní mohou mít také takzvaný intenční tremor, třes objevující se při volní hybnosti; například když se postižený snaží uchopit knihu, ruka, kterou pro ni natahuje, se mu při tom roztřese a třes se zvýrazňuje, jak se ruka přibližuje ke kýženému předmětu. Ataktickou formu má asi 5-10% nemocných s DMO.
V praxi se nejčastěji setkáme s kombinovanými (smíšenými) formami DMO. Diagnostika je nejčastěji na základě vyšetření MR a CT. Onemocnění se může na výsledcích jevit jako degenerativní neurologické onemocnění. Na léčbě se podílí tým odborníků složený z neurologa, popřípadě ortopeda, fyzioterapeuta, psychologa, logopeda, neurochirurga, podle specifických potřeb i dalších.