Meziobratlové disky (ploténky) jsou ve své podstatě hydrodynamické tlumiče, které absorbují statické i dynamické zatížení páteře. Při zatížení a odlehčení dochází mezi diskem a jeho okolím k intenzivní výměně vody a ve vodě rozpustných látek. Disk se skládá z 10-12 lamelovitě uspořádaných vazivových prstenců (anuli fibrosi), průběch jejichž vláken se kříží. Uvnitř je tekuté jádro (nukleus pulposus). Na kontaktních plochách je vrstva hyalinní chrupavky. Páteř je zpevněna dlouhými vazy (lig. longitudiale anterius et posterius) a krátkými vazy, spojujícími jednotlivé obratle. Dále je páteř stabilizována svaly vertikálními a spirálními, které páteř stabilizují v klidu a v pohybu.Všechny tyto systémy dohromady tvoří za ideálních podmínek ohebnou a zároveň pevnou strukturu, nesoucí tělo a chránící míchu.
Spirální a vertikální svaly a jejich funkce viz obrázek 1.
Představte si dvě dřevěné kostky stavebnice, mezi kterými je menší balonek napuštěný vodou. Pokaždé, když asymetricky zatlačím na jednu stranu kostek, balonek se automaticky na druhou stranu vyboulí. A přesně tak fungují i disky a jejich tekuté jádro.
Každý jedinec si však postupně vyvíjí návyky na jednostanné pohyby a je normální, že jsou jednotlivé strany/ruce/nohy/ramena již v běžném životě zatěžovány asymetricky. Současný běžný život populace však není ideálním prototypem, dlouhodobé sezení ve školní lavici a psaní jednou rukou, sezení v práci u počítače navíc v nevhodných polohách, nárazově kompenzované moderně pojatým často nevhodným sportem bez vyrovnávacího programu, nošení nevhodných bot, tašek přes jedno rameno, nevhodné stravovací a pitné návyky apod. jsou predispozice k asymetrickému vývoji svalů, ochablosti svalů spirálních, přetížení svalů vertikálních a budoucím potížím, kdy nastane u jednoho nebo více segmentů dlouhodobě asymetricky zatěžovaných proces degenerace. Projevem a výsledkem asymetrického pohybu a držení těla je skolióza, hyperlordóza či hyperkyfóza, kde jsou jednotlivé disky i obratle nerovnoměrně zatěžovány takřka neustále. Výhřez je pak vpodstatě jen otázkou času. /Při úrazu samozřejmě může porušení disků a obratlů nastat okamžitě./
Degenerace disku se může vyskytovat v několika stádiích, viz obrázek 2.
Problém degenerace disku spočívá v tom, že se disky postupně snižují a oslabují, jádro se vyboulí nebo vytéká v různých směrech ven, do nebo podél páteřního kanálu, dochází k útlaku míchy a z páteře odstupujících nervů a degeneraci obratlů satotných, páteř tak ztrácí svou pružnost, ohebnost a pevnost. Celý proces se projevuje bolestí, snížením pohyblivosti, citlivosti a dalšími různě závažnými projevy útlaků míchy a nervů. U jednotlivých lidí se může bolestivost silně lišit.
Degenerace disku není pouze nemocí/změnou struktury disku, ale hlavně důsledkem špatného stavu celého pohybového aparátu, který neustále vyvíjí na disk nevhodný tlak. První, co by při zahájení léčby mělo nastat, je odstranění tlaku na disk, tedy spirální stabilizace páteře, kdy se při aktivaci svalového korzetu tělo nadlehčuje, vyrovnávají se nevhodná zakřivení páteře a svalové disbalance a disk má možnost se "nadechnout", nasávat tekutiny a regenerovat. Dříve se myslelo, že se výhřez odstraněním tlaku "vtáhne" zpět do disku, ale není tomu tak. Disk se při odstranění tlaku zacelí a vyhřezlý obsah je odstraněn bílými krvinkami. Každý výhřez tak znamená snížení výšky disku.
Operace řeší výhřez disku jen zdánlivě - je odstraněn samotný výhřez, ale aby se zamezilo opakovanému výhřezu, vždy se tekuté jádro doslova "vyškrabe", čímž je samozřejmě opět disk snižován. V situaci, kdy už se - opět zdánlivě - nenachází jiné řešení, segment je možno chirurgicky stabilizovat, v segmentu pak neprobíhá žádný pohyb, ovšem zatížení pak přebírají segmenty nad a pod stabilizací, kde po čase vzniká ten samý problém, pokud není zajištěna spirální svalová stabilizace páteře a odstraněna tak pravá příčina degenerace meziobratlových disků. Při vážných úrazech a stavech je operace naopak často nutná, ale v této sekci se zabýváme hlavně dlouhodobou degenerací disku.
Opět si zkuste představit, že vám na nohu někdo postaví těžký předmět. Noha vás bolí, ale jako první nezačnete operovat a vystužovat kovem nohu, ale intuitivně a logicky odstraníte ten těžký předmět. Stejně by to mělo fungovat v péči o zdraví meziobratlových disků.
Princip léčby spirální stabilizací obrázek 3.
Nejdůležitější je tzv. konzervativní léčba, tedy cvičení. Při sestavování rehabilitačního cvičebního plánu je důležité brát vpotaz konkrétní místo a rozsah výhřezu (v sagitální i transverzální rovině), protože podle toho se volí jednotlivé cviky nebo jejich rozsah. Např. akutní, bolestivý výhřez budeme cvičit jen směrem k trakci, vytažení těla nahoru, při výhřezu v bedrech směrem k páteřnímu kanálu nebudeme pacienta v žádném případě zaklánět, při laterálním výhřezu zase uklánět do strany. Při akutním bolestivém výhřezu nebude pacient cvičit rotace, ty jsou zapotřebí až později, kdy se tvoří jizva na disku a je zapotřebí ji namáhat do rotací, aby byla jizva kvalitní a výhřez se neopakoval. Proto je zapotřebí ke každému výhřezu přistupovat individuálně a cvičební plán postupně vyvíjet.
Stejně tak, jako si člověk celý život tento problém vyrábí, stejně tak posléze musí po zbytek života cvičit, aby udržel páteř v dobrém stavu. To by ostatně měl i v běžném životě, protože tak by pravděpodobně předešel podobným problémům. Cvičení by mělo vést ke stabilizovanému pohybu v běžném životě, tj. nácvik sedu a správné zdravé chůze, která se nakonec stane samotnou léčbou.
Nechám samotného MUDr. Richarda Smíška, aby Vám to celé vysvětlil :)
a další videa pod heslem "SM systém" nebo "Richard Smíšek", najdete mnoho zajímavých praktických přednášek.
Cvičení na spirální stabilizaci páteře viz video níže.
Obrázky z knihy Svalové řetězce jsem použila s laskavým svolením autora MUDr. Richarda Smíška.