Život za války

    Karel Lewit se narodil 25. dubna 1916 v Lublani do rodiny lékaře, který tam pracoval v infekční nemocnici, ale od konce 1. světové války už pracoval v Praze. 

    V roce 1934 úspěšně dostudoval gymnázium a začal studovat lékařskou fakultu. Svá studia musel přerušit, protože roku 1939 emigroval do Paříže, kde začal pracovat v nemocnici. 

    Za druhé světové války se přihlásil do zahraničního odboje. Nejdříve působil ve Francii, poté byl převelen do Anglie, a nakonec do Normandie. Za svou odbojovou činnost získal vyznamenání "Zlatý kříž ČSR". V roce 1945 se vrátil do Československa a roku 1946 získal doktorát na lékařské fakultě. 

Život po válce

    Věnoval se neurologii a nastoupil na neurologickou kliniku profesora akademika Kamila Hennera, kde se pod vedením asistenta Černého zaměřil na problematiku páteře a plotének. Zajímal se o vyšetřovací techniky s využitím RTG záření za pomoci profesora Jana Jirouta. 

    Od roku 1948 se zajímal o manuální terapeutické techniky a roku 1951 začal s manipulační léčbou pod vlivem chiropraktických technik. Rozhodl se, že bude tyto techniky vyučovat na Neurologické klinice v Praze 10, a to pod vedením profesora Macka. Svůj původně chiropraktický přístup k poruchám pohybové soustavy postupně měnil na osteopatický a dále na neuromuskulární techniku a na techniku měkkých tkání. 

    Roku 1954 založil společně s docentem Karlem Obrdou Rehabilitační společnost a později Sekci pro Manuální medicínu                         (nyní Myoskeletální společnost). Dosáhl hodnosti kandidáta věd roku 1956. 

    S profesorem Vladimírem Jandou, docentem Františkem Vélem, profesorem Janem Jiroutem a profesorem Václavem Vojtou založili "Pražskou školu". Tento termín označuje přístup ve fyzioterapii, kterým se odlišila fyzioterapie v Československu od okolního světa.

    Sepsal učebnici manipulační terapie, která vyšla v mnoha jazycích a vydáních. Za celý svůj život vydal více než 200 publikací. 

    Lékařská fakulta hygieny ho navrhla roku 1968 na profesuru (= hodnost nebo činnost profesora), ale kvůli svým politickým názorům byl jmenován až po sametové revoluci roku 1990. V roce 1968 také musel opustit kliniku a začal pracovat ve Výzkumném ústavu chorob revmatických. Zde v roce 1974 uskutečnil Pražský kongres FIMM. Do roku 1992 pracoval v Ústředním ústavu železničního zdravotnictví a poté se 1994 vrátil na neurologickou kliniku. Od roku 1996 do roku 2012 pracoval na rehabilitační klinice Univerzity Karlovy v Praze v Motole. Od roku 2008 působil také v Centru komplexní péče Dobřichovice. Působil i v Rehabilitačním ústavu Malvazinky a Centru fyzioterapie s.r.o. v Praze na Zličíně. 

    Na lékařské fakultě v Lodži obdržel roku 2006 čestný titul. 

    Zemřel v klidu svého domova 2. října 2014 ve věku 98 let.