Narodil se 19. dubna roku 1928 v Praze. Studoval na gymnázium v Kolíně, kde také v roce 1947 odmaturoval. Když mu bylo 15., onemocněl dětskou mozkovou obrnou (poliomyelitidou) a na dva roky ochrnul. Po dlouhé léčbě sice mohl znovu chodit, ale rozvinul se u něho post-poliomyelitický syndrom a proto byl nucen po celý svůj život používat chodítko. Nemoc neovlivnila jen jeho zdravotní stav, ale i jeho budoucí kariéru. Rozhodl se studovat medicínu, kterou dokončil roku 1952.
Již v prvních letech studia medicíny
navštěvoval neurologickou kliniku akademika Hennera. V rámci studií se setkal
se Sestrou Kenney, se kterou společně roku 1947 představili v
Československu novou metodu léčby dětské obrny. Sestra Kenney se stala
jednou z jeho prvotních inspirací. Po úspěšném ukončení studia začal pracovat
na neurologické klinice na Vinohradech v Praze. Zde pracoval pod vedením
profesora Macka. Od 24 let, také pracoval v rehabilitačním centru pro pacienty
s post-poliomyelitickým syndromem. Jako doktor se ze začátku zaměřil hlavně na
ně. Na svých spolužácích studoval svalovou činnost v oblasti kyčelního kloubu,
pomocí EMG (elektromyografie). Na základě těchto zkušeností přišel s revoluční
myšlenkou. Zjistil, že je důležitější testovat funkci svalů než sílu svalů,
jak to do té doby bylo. A také zjistil, že je důležité nahlížet na svaly
globálně, a ne pouze lokálně. Tím se zabývá jeho kniha “Svalové funkční
testy”.
Byl jedním z prvních doktorů, kteří spojovali farmakoterapii s manuální medicínou, a stal se také jedním z těch, kteří i nás začali uplatňovat fyzikální medicínu a rehabilitaci. Později se mu podařilo vybudovat v rámci Fakultní Nemocnice Královské Vinohrady nezávislou Rehabilitační kliniku, kde byl jejím dlouholetým přednostou. Soustředil se hlavně na oblast svalového systému a bolestivé onemocnění páteře a hybné soustavy, konkrétně se zajímal především na léčbu bolestivých syndromů pohybového aparátu. Tomuto tématu zasvětil celý svůj profesní život.