Objevení Vojtova principu
Vojtův princip vznikl v letech 1950 až 1970 při práci prof. Vojty na konceptu léčby dětí s cerebrální parézou, která vedla k objevení reflexní lokomoce. Při aplikaci reflexní lokomoce se mu díky přesně opakovaným podnětům v různých polohách dařilo vyvolávat nevědomé motorické reakce. Účinkem u těchto dětí byla zřetelnější mluva, jistější vertikalizace a chůze.
Vojtova terapie neprocvičuje pohybové funkce jako úchop nebo chůze. Naopak reflexní lokomocí dovoluje přístup k pohybovým dílčím modelům potřebným pro určitý pohyb přes centrální nervovou soustavu. Díky této terapii má pacient spontánně k dispozici tyto modely ve větším rozsahu. Pravidelnou terapií se opakováním „normálního pohybu“ také zabraňuje používání únikových pohybů.
zdroje
KOLÁŘ, Pavel a Miloš MÁČEK. Základy klinické rehabilitace. Praha: Galén, 2015. ISBN 978-80-7492-219-0.
Google [online]. Dostupné z: https://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=5&cad=rja&uact=8&ved=0ahUKEwiL65LBjPjYAhUFmrQKHaTlCY0QFghEMAQ&url=https%3A%2F%2Fwww.vojta.com%2Fcs%2Fvojtuv-princip%2Fvojtova-terapie%2Fzakladni-informace&usg=AOvVaw2W10DS5uxbKNUr8DcnlGc2