Principy cvičení :

•         Na  straně parézy smíme dopomáhat pouze za kořenové klouby

•         Postižená osoba by měla vstávat z lůžka vždy přes postiženou stranu    

                               (cíl: zapojení mozku i postižené končetiny do zvedání)

•         Snaha zapojil postiženou horní končetinu do běžných denních činností

                               -česání, umývání, pití, příprava jídla, čištění zubů

•         Afatika(člověka neschopného mluvit) učíme znovu abecedu, správné vyslovování a dbáme na to, aby správně otevíral ústa

•         Učíme jej poznávat věci a pojmenovávat je

                               (nejlépe podle obrázků)

                               -snaha pojmenovávat i věci běžných denních činností (kartáček, tužka, lžíce...)

•         Necháváme pacienta po nás opakovat slova a věty

•         Ptáme se na jednoduché otázky a chceme, aby nám pacient zkusil odpovědět

                               (např. co měl k jídlu)

•         Snaha, aby si pacienti řekli o to, co chtějí a pouze na věci neukazovali

                               (když si o to neřekne, tak mu to nepodáme...)

                               !!!nesmíme pacientovi ustoupit!!! hrozí riziko, že nebude mít potřebu znovu začít mluvit

•         Pacienty učíme znovu psát

                               (své jméno, opsat jednoduchou větu...)

Na co si dát pozor:

! Pacientům se nesmějeme !

                -i když mají problémy s mluvou a občas jejich projev může být úsměvný

! Na pacienty se nezlobíme že něco nesvedou, nemůžou nebo nedokáží 

! Pacienti si někdy vůbec neuvědomí, že jim okolí nerozumí a potom se na nás mohou zlobit či často sami na sebe

                -Poté již nechtějí pokračovat v rehabilitaci a práce je s nimi tedy stížená

Zásady:

•         Končetiny na postižené straně jsou lehce zranitelné, často bolestivé, někdy úplně bez citlivosti i svalové síly=> při terapii za ne nechytáme

•         Trpělivě a srozumitelně vše opakujeme

•         Začínáme vždy cvičit od kořenových kloubů

•         Cviky vždy provádíme pomalu a plynule

•         U postižených končetin cvičíme jen do stavu mírné bolesti-> bolesti

•         !!! Nikdy necvičíme přes velkou bolest-> může dojít k poškození měkkých tkání, pacient se bolesti začne bránit a dalšího cvičení se začne bát

•         Pokud pacientovi cvičení bude příjemné, začne spolupracovat, zapojovat se do cvičení a postupně bude docházet k obnově hybnosti

•         Každý den opakujeme stejné cvičení, aby si je ošetřovaný snadněji zapamatoval a pohyby zautomatizoval

•         Pacienti po mozkové příhodě by měli cvičit půl hodiny až hodinu denně

•         I přes veškerou snahu mohou končetiny zůstat plegické - v tomto případě s cvičením nekončíme!!! A provádíme pasivní pohyby k udržení rozsahu pohybu dle možností postiženého

•         U všech cviků postupujeme pomalu, dýcháme pravidelně a opakujeme minimálně 10x, větší důraz při cvičení přikládáme postižené části těla

PŘÍKLADY CVIKŮ

Pohupování na balónu

*Sed na balónu, nohy položené na zemi špičkami rovně dopředu,  balón vybrán tak, aby byl v koleni pravý úhel, ruce opřené o stehna

->přenášíme váhu (pohupujeme se)               -ze strany na stranu

                                                                               -dopředu a dozadu

                                                                               -nakonec celé kroužky

     Sekání dříví

*Sed na balónu, nohy opřené o zem-špičky směřují rovně dopředu, sepneme ruce a budeme "sekat dříví" střídavě na obou nohou. Začneme u pravého ucha a diagonálně švihem provádíme pohyb, který zastavíme až o levé stehno. A poté na druhou stranu

    Řezání dříví

*Dva sedí proti sobě na balónech, jednu ruku mají položenou na svém stehnu a druhou se chytí svého kolegy tak, že mají ruce do kříže (např: pravá ruka chytí levou ruku druhého pacienta)

->pacienti provádějí pohyb jakoby řezali dříví (pokrčit a natáhnout). Poté ruce vymění a pohyb provádějí i na druhou stranu

    Ždímání ručníku 

*Sed na balónu, nohy opřené o zem-špičky směřují rovně dopředu, necvičená ruka je volně položená na stehně stejné strany

-před pacienta se postaví fyzioterapeut, který má v ruce hrubý ručník(drží ho za jeden konec,  aby ručník volně visel dolů), pacient ručník chytí a snaží se ho silou v celé délce vyždímat(projet) aniž by se pustil (ždímeme ho nemocnou rukou) 

-pacient může cvičit i sám-stačí když si ručník přiváže například ke klice 

    "Dej to do kapsy"

*Leh na zádech, nohy uvolněné, pravá ruka vzpažená, druhá volně položená podél těla

->jakoby něco strkáme do protilehlé kapsy , poté na druhou strany

     Předávání si míče

*Pacienti stojí v kruhu (když jich je více) či proti sobě (ve dvou) a snaží si předávat míč, snaží se při tom měnit směr a způsob předání-vrchem, spodem, před sebou,za sebou, po směru i proti...

-snaha co nejvíce zapojit postiženou část těla

+pacienti mohou zkusit s míčem driblovat