Metodické principy a zásady vyrovnávacího

procesu v ZTV

Vyrovnávací cvičení

     Tělesná cvičení, jimiž lze cíleně působit na jednotlivé složky pohybového systému, zlepšit jejich funkční parametry – kloubní pohyblivost, napětí, sílu a souhru svalů, nervosvalovou koordinaci i charakter pohybových stereotypů – a vyrovnat tak nepříznivý poměr mezi funkční zdatností pohybového systému na straně jedné a funkčními nároky, které jsou na něj kladeny, na straně druhé označujeme vyrovnávací, v některých případech kompenzační.

Vyrovnávací cvičení nejsou obsahově  vymezeným souborem nebo systémem cvičení, ale spíše se jedná o nabídku cviků, které lze podle individuální potřeby měnit, za předpokladu, že budou splněny podmínky nezbytné pro uplatnění jejich specifického fyziologického účinku, mimo jiné i správná posloupnost a v praxi ověřené zásady vlastního provádění.

Rozdělení vyrovnávacího cvičení

Čermák (2003) rozděluje vyrovnávací cvičení podle specifického zaměření a převládajícího fyziologického účinku na:

-          uvolňovací,

-          protahovací,

-          posilovací

-      dechová

–     relaxační

–     vytrvalostní

     Aby mělo jakékoliv cvičení určitý fyziologický účinek, musí být:

-          přesně zacíleno na určitou oblast

-          provedeno předepsaným způsobem, který odpovídá jak charakteru poruchy, tak i určitým fyziologickým zákonitostem.

  vyrovnávací cvičení jsou velmi účinná, ale je nutné dodržet výběr vhodných cvičení, jejich uspořádání do vhodně zvolených sestav i metodický postup, který musí odpovídat individuálním možnostem, a hlavně individuálním potřebám. Z tohoto důvodu je předběžnou podmínkou prozkoumání stavu pohybového systému na vlastním těle, tj. otestování jednotlivých svalů pomocí jednoduchých testovacích cviků.

Zásady vyrovnávacího procesu

·         První z toho plynoucí zásada spočívá v tom, abychom působením na periferní složky pohybového systému, které je prvotním záměrem, působili i na složku centrální (neboli na řídící nervové mechanismy) a přiměli je k přebudování původních, špatných programů v nové, bezchybné. Opravu těchto programů, pohybových stereotypů čili zafixovaných návyků realizace pohybů lze navodit pouze přesným prováděním cvičení.

·         Druhým fyziologickým požadavkem je cvičit pomalu. Souvisí v podstatě s předchozím a vyplývá ze skutečnosti, že cvičení ztrácí na účinku, jestliže se nestačí plně zapojit řídící mechanismy, jsou-li nervová centra nucena konat rychlou, ale málo účinnou práci.

·           Třetí důležitá zásada se týká pořadí, v jakém by měla vyrovnávací cvičení na sebe navazovat. Před cvičením protahovacím i posilovacím by měla předcházet cvičení, která uvolňují klouby i svalové napětí. Tuto funkci zdárně plní především cvičení uvolňovací. Rozhýbávají (mobilizují) klouby a nepřímo ovlivňují i tonus svalů v jejich okolí. Tím, že upraví mechanické poměry v kloubu, nezřídka tato cvičení odstraní i zdroj dráždivých podmětů a tak přeruší nežádoucí reflexní okruhy, jimiž je zvýšené napětí těchto svalů udržováno.

Další důležité zásady, na které nesmíme při kompenzaci zapomenout

• výběr cviků volíme na základě výsledků diagnostiky pohybové soustavy;
• postupujeme od nejlehčích cviků bez náčiní po nejtěžší s náčiním;
• dodržujeme striktně správné zaujetí výchozí polohy a průběh pohybu;
• správně dýcháme (brániční dýchání, výdech při protažení či sv. kontrakci);
• cvičení provádíme dostatečnou frekvencí a intenzitou;
• obměňujeme cviky pro jednotlivé svalové skupiny;
• někdy méně znamená více!!!

   Při provádění vyrovnávacích cvičení je nutné dodržovat posloupnost, že po uvolnění a relaxaci se musí protáhnout zkrácené svaly a teprve pak posilovat jejich oslabené antagonisty

     Mají-li být v určité části těla nastoleny normální statické a dynamické poměry, je nutné nejdříve odstranit hlavní překážku a tou jsou svaly zkrácené, které tuto část těla přetahují na svou stranu. Kdybychom za této situace posilovali svaly na protilehlé straně, svalovou dysbalanci bychom jen podporovali. Tyto svaly jsou totiž nejen oslabené a příliš vytažené, ale při výrazném zkrácení jejich antagonistů zpravidla také utlumené neboli odcizené. Nejsou zvyklé vykonávat určité pohyby, které za normálních podmínek běžně zajišťují.

  Ne vždy jsou ovšem svaly natolik zkrácené, aby odchylku v držení těla nebylo možné vyrovnat aktivním úsilím. V takovém případě můžeme jedním cvikem posilovat určitý sval, a tím se vhodně bude současně protahovat jeho antagonista. Ale před samotným cvičením v každé poloze je nutné nejprve aktivně vyrovnat odchylku v držení těla. Tím totiž dojde k tonizaci všech svalů v okolí kloubu. V případě dosud nenarušené svalové rovnováhy se vyrovnávací cvičení doporučuje jako prevence.