Tisk

Principy při cvičení s kardiaky a typy vhodného cvičení (i na co si dat pozor při cvičení kardiaků)

Helena Kernerová Stav: Aktivní


  1. Podrobně znát zdravotní stav cvičenců, stupeň jejich postižení základní chorobou, její dynamiku, počátek, dobu, která uplynula od akutního stádia, případně další diagnózy
  2. Vhodný je vytrvalostní trénink (zvyšování výkonnosti, trénovanosti). Naopak kontraindikací jsou statická a silová cvičení, která mají vysoké nároky na oběhovou soustavu a způsobují vyšší svalovou únavu. Dále nejsou vhodná rychlostní krátkodobá cvičení, prudké změny poloh (např. ze sedu do stoje), cvičení vyvolávající strach a stres (akrobacie, soutěžní hry), nošení těžkých předmětů a zadržování dechu.
  3. Vyhovující zátěží je ta, která zaměstnává největší množství svalové hmoty a je soustředěna spíše na dolní končetiny než na horní.
  4. Nejdůležitější je pravidelnost než intenzita
  5. Vhodná je dechová gymnastika
  6. Ideální intenzita zatížení je kolem 60 – 70 % tepové frekvence max (začátečníci 50 – 60 %). Pokud by velikost zatížení byla pod 30 % dochází ke snižování výkonnosti, cvičení při 30 – 50 % jsou udržovací a nad 50 % TFmax se výkonnost zvyšuje. Příliš vysoké zatížení může srdečně cévní systém naopak poškodit (hranice je individuální a je nutné poradit se s lékařem a vycházet z výsledků zátěžového testu provedeného před začátkem prováděné pravidelné pohybové aktivity).
  7. Cvičení nemají nikdy začínat v době dvě a půl hodiny po jakémkoli jídle, i když by ho bylo málo a o vypití většího množství nápojů.
  8. Změny poloh probíhají postupně. Např. sed – dřep – stoj, kdy při cvičení je vhodné v každé poloze provést nějaký cvik.
  9. Důležitá je koordinace srdečního, dechového a pohybového aparátu. Předcházíme tak celkové únavě a dušnosti.
  10. Před zahájením cvičení vedeme cvičence k vyladění pomocí dechu. V relaxační poloze na zádech si každý uvědomí vnitřní ladění. Kdo je v útlumu- prohloubí nádech, kdo je napětí prodlouží výdech.
  11. Rytmus dýchání v průběhu cvičení se má přizpůsobit individuálně pocitům cvičících, každý si má svůj rytmus vyhledat pomocí introspekce (sebepozorováním), aby si po celou dobu cvičení udržoval svůj dechový rytmus bez zadržení dechu tak, aby se rytmus pohybu přizpůsoboval dýchání, nikoliv naopak (rychlost pohybu vychází z dechové frekvence),
  12. I při cvičení kardiaků se klade důraz na správné držení těla a odstraňování svalové nerovnováhy. Vede k lepšímu zvládání každodenních úkonů.
  13. Optimální je cvičit denně, kdy vytrvalostní trénink trvá 20 – 60 min.
  14. Cvičení by nemělo být stresující, vede k odpoutání cvičence od každodenních problémů, vytváří pohodu.
  15. Důležité je, aby si každý cvičenec dokázal změřit TF. Měření provádíme na začátku a na konci cvičení. V průběhu pohybové jednotky jen po náročnějších cvicích. Nejčastěji se používají sporttestery.
  16. Celková koupel či sprcha je možná, má předcházet cvičení. Zrychluje rovnoměrně krevní oběh v celém těle a ovlivňuje tok krve do určitých částí těla. Cvičení může být poté snazší.
  17. Při výskytu nějakých zvláštních pocitů, dechových obtíží, bušení srdce, návalech horka aj.je zapotřebí cvičení přerušit. Zařadíme relaxaci.
  18. Ideální vytrvalostní pohybovou aktivitou pro kardiaky je taková, kde se využívá přirozený lokomoční pohyb (např. chůze). S ohledem na věk, pohlaví, stav pohybového aparátu a zájmy cvičence je vhodná turistika (pěší, na kole, na běžkách). Pro kardiaky s celoročním přístupem k bazénu je vhodné plavání. Zde je důležitá adaptace na teplotu vody sprchou a neplavat se zatajeným dechem a nepotápět se. Ze sportů je možno doporučit například tenis, golf, basketbal, fotbal. Cvičenec musí mít sporttester a hlídat si hranici TF (po domluvě s lékařem). Měl by mít dále na paměti, že nejde o výsledek, ale pouze o pohyb a dobrý pocit ze hry (při vzrušení ze hry dochází k zvýšení tepové frekvence