Principy při cvičení s kardiaky a typy vhodného cvičení (i na co si dat pozor při cvičení kardiaků)
Helena KernerováStav: Aktivní
Podrobně znát zdravotní stav
cvičenců, stupeň jejich postižení základní chorobou, její dynamiku, počátek,
dobu, která uplynula od akutního stádia, případně další diagnózy
Vhodný
je vytrvalostní trénink (zvyšování výkonnosti, trénovanosti). Naopak
kontraindikací jsou statická a silová cvičení, která mají vysoké nároky
na oběhovou soustavu a způsobují vyšší svalovou únavu. Dále nejsou vhodná
rychlostní krátkodobá cvičení, prudké změny poloh (např. ze sedu do stoje),
cvičení vyvolávající strach a stres (akrobacie, soutěžní hry), nošení těžkých
předmětů a zadržování dechu.
Vyhovující
zátěží je ta, která zaměstnává největší množství svalové hmoty a je
soustředěna spíše na dolní končetiny než na horní.
Nejdůležitější je
pravidelnost než intenzita
Vhodná je dechová gymnastika
Ideální
intenzita zatížení je kolem 60 – 70 % tepové frekvence max (začátečníci 50 – 60
%). Pokud by velikost zatížení byla pod 30 % dochází ke snižování výkonnosti,
cvičení při 30 – 50 % jsou udržovací a nad 50 % TFmax se výkonnost zvyšuje.
Příliš vysoké zatížení může srdečně cévní systém naopak poškodit (hranice je
individuální a je nutné poradit se s lékařem a vycházet z výsledků
zátěžového testu provedeného před začátkem prováděné pravidelné pohybové
aktivity).
Cvičení
nemají nikdy začínat v době dvě a půl hodiny po jakémkoli jídle, i když by ho
bylo málo a o vypití většího množství nápojů.
Změny
poloh probíhají postupně. Např. sed – dřep – stoj, kdy při cvičení
je vhodné v každé poloze provést nějaký cvik.
Důležitá
je koordinace srdečního, dechového a pohybového aparátu. Předcházíme tak
celkové únavě a dušnosti.
Před zahájením cvičení vedeme
cvičence k vyladění pomocí dechu. V relaxační poloze na zádech si každý uvědomí
vnitřní ladění. Kdo je v útlumu- prohloubí nádech, kdo je napětí prodlouží
výdech.
Rytmus dýchání v průběhu cvičení
se má přizpůsobit individuálně pocitům cvičících, každý si má svůj rytmus
vyhledat pomocí introspekce (sebepozorováním), aby si po celou dobu cvičení
udržoval svůj dechový rytmus bez zadržení dechu tak, aby se rytmus pohybu
přizpůsoboval dýchání, nikoliv naopak (rychlost pohybu vychází z dechové
frekvence),
I
při cvičení kardiaků se klade důraz na správné držení těla a odstraňování
svalové nerovnováhy. Vede k lepšímu zvládání každodenních úkonů.
Optimální
je cvičit denně, kdy vytrvalostní trénink trvá 20 – 60 min.
Cvičení
by nemělo být stresující, vede k odpoutání cvičence od každodenních
problémů, vytváří pohodu.
Důležité
je, aby si každý cvičenec dokázal změřit TF. Měření provádíme na začátku a
na konci cvičení. V průběhu pohybové jednotky jen po náročnějších
cvicích. Nejčastěji se používají sporttestery.
Celková
koupel či sprcha je možná, má předcházet cvičení. Zrychluje rovnoměrně krevní
oběh v celém těle a ovlivňuje tok krve do určitých částí těla. Cvičení může být
poté snazší.
Ideální vytrvalostní
pohybovou aktivitou pro kardiaky je taková, kde se využívá přirozený
lokomoční pohyb (např. chůze). S ohledem na věk, pohlaví, stav pohybového
aparátu a zájmy cvičence je vhodná turistika (pěší, na kole, na běžkách).
Pro kardiaky s celoročním přístupem k bazénu je vhodné plavání. Zde
je důležitá adaptace na teplotu vody sprchou a neplavat se zatajeným dechem a
nepotápět se. Ze sportů je možno doporučit například tenis, golf, basketbal,
fotbal. Cvičenec musí mít sporttester a hlídat si hranici TF (po domluvě
s lékařem). Měl by mít dále na paměti, že nejde o výsledek, ale pouze o
pohyb a dobrý pocit ze hry (při vzrušení ze hry dochází k zvýšení
tepové frekvence