1)   Test dle Mathiase

Výchozí poloha: Stoj.

Provedení: Vyšetřovaný ve stoje předpaží do 90 ° a setrvá takto 30 sekund.

Účinky (výsledek testování): Jestliže se postoj podstatně nezmění, jde o správné držení. Jestliže se hlava a horní část hrudníku zaklání, ramena jdou dopředu, bříško je vystrčené – jde o vadné držení

Poznámka: U dětí se test provádí od 4 let.

2)   Trendelenburg-Duchennova zkouška

Výchozí poloha: Stoj.

Provedení: Vyšetřovaný stojí na jedné končetině, druhá je pokrčena v koleni, v kyčli a hlezenním kloubu po dobu 20s.

Účinky (výsledek testování): Za pozitivní (oslabení svalstva pánve a kyčle) považujeme test, pokud dojde k posunu pánve do strany (laterální posun) – pozitivní Trendelenburgova zkouška a pokud dojde k úklonu kvůli kompenzaci – Duchennova zkouška.

3) ?Test předklonu

Výchozí poloha: Stoj.

Provedení: Vyšetřovaný provede plynulý, pomalý a postupný předklon.

Účinky (výsledek testování): Hodnotíme symetrii paravertebrálních valů, hrudníku a linii páteře.

Poznámka: Při skolióze je v předklonu patrná prominence paravertebrálního valu na straně skoliózy.

4)   Forestierova fleche

Výchozí poloha: Stoj, zády opřený o stěnu.

Provedení: Vyšetřovaný se pokusí o zasunutí brady a přitlačení týlu na stěnu.

Účinky (výsledek testování): Pokud se pacient stěny není schopen dotknout je test pozitivní na zvětšení hrudní kyfózy.

4)   Test úklonu (lateroflexe):

Výchozí poloha: Stoj, zády opřený o stěnu, paže podél těla (dlaně k tělu)

Provedení: Na stehně se označí bod, kam dosahuje špička nejdelšího prstu. Vyšetřovaný provede úklon a označí se, kam dosáhl nejdelším prstem.

Účinky (výsledek testování): Vzdálenost mezi oběma body oboustranně je rozsah úklonu v cm a měla by být na obou stranách stejná.

Poznámka: Pozor - vyloučit předklon nebo zdvižení opačné dolní končetiny. Úklon by měl dosahovat ohybu kolene, pokud nedosahuje výrazně není test v normě.