Cílem správné rehabilitace kolenního kloubu po úrazu vazů je aktivace a zpevnění svalů okolo kolenního kloubu, které drží stabilitu kolene a provádí pohyby v kloubu. Mezi tyto svaly řadíme extensor kolenního kloubu musculus quadriceps femoris, dále pak flexory kolenního kloubu, což jsou tzv. ischiocrurální svaly, mezi které patří musculus semitendinosus, musculus semimembranosus a musculus biceps femoris. Při nácviku chůze hrají důležitou roli i svaly hýžďové a abduktor/flexor kyčle musculus tensor fascie latae. Postup rehabilitace je takový, že nejprve se musí aktivovat a postupně posilovat ochablé svaly operované dolní končetiny, které fixují kolenní kloub. Následně se zvyšuje rozsah pohybu kloubu a upevňuje se stabilita pomocí balančních cviků. Postupuje se od nejméně náročných cviků až po ty, ve kterých se počítá s plně zrehabilitovaným kolenem, schopným stability a chůze bez sebemenších problémů.

1)  Propínání a přitahování špiček
     Pacient sedí, dolní končetiny má natažené, rukama se za tělem opírá o podložku a střídavě na obou končetinách propíná a přitahuje
     špičky. Tento cvik je zaměřen na aktivování trojhlavého lýtkového svalu, který je nezbytný pro běh, chůzi a skákání.

2) Propínání kolene do podložky
    Pacient je ve výchozí poloze jako u cviku č. 1. Cvičení je zaměřeno na aktivaci musculus quadriceps, který je spolu s dalšími dvěma svaly
    flexorem kyčle a zároveň extensorem kolene a má významné zastoupení při chůzi. Posílením svalů okolo kolene mu dáváme větší
    stabilitu. Další variantou může být provedení cviku s vypodloženým kolenem, kdy pacient spolu s propínáním kolene odlepuje patu od
    podložky.

3) Sunutí nohy po podložce do skrčení
    Tento cvik je zaměřen na posílení flexorů kolene, tedy ischiocrurálních svalů. Výchozí poloha je opět stejná jako u předešlých cviků. Pohyb
    provádí pacient operovanou nohu, kdy se snaží nataženou nohu nejdříve po patě a poté i po chodidle sunout po podložce do skrčení 30°.
    Zpočátku dělá pacient pohyb v rozsahu, v jakém mu operovaný kloub dovolí a postupně zvyšuje rozsah pohybu. Při cvičení klademe
    důraz na směr špičky nohy, která by neměla vybočovat ani se stáčet dovnitř.

4) Nataženou DK posouvat po podložce do strany a zpět
    Pro aktivaci hýžďových svalů (nezbytných pro chůzi) a pro abduktory stehna provádíme cvik v sedě na podložce, s nataženými DK, kdy
    operovaná noha provádí sun do strany a zpět v plném možném rozsahu. Při provedení dbáme na to, aby špička nohy směřovala kolmo ke
    stropu, protože při vybočení nám substituují pohyb zevní rotátory. Obdobou tohoto cviku je unožování v leže na boku, kdy opět
    zapojujeme hýžďové svalstvo.

5) Flexe kolene v sedě na židli
    Když dostatečně posílíme ochablé flexory kolene (zadní strana stehen), můžeme zvyšovat rozsah pohybu pomocí cviku v sedě na židli,
    kdy pacient operovanou dolní končetinu ohýbá do plného možného rozsahu tak, že sune plosku nohy po zemi a vyhýbá se tak substituci
    quadricepsu. Dbáme na vzpřímený sed, protože při předklonu a přenesení váhy dopředu se nám mění postavení kyčle a celé stehno se
    posouvá kaudálně, tudíž koleno se posouvá pasivně a ne aktivně.
    Pokud zvládneme tento cvik, můžeme rozšířit rozsah pohybu do strany s vnitřní rotací, kdy kotník operované nohy zahákneme za kotník
    nohy zdravé, setrváme ve výdrži a nohu vrátíme zpět do výchozího postavení. Jako poslední variantu cviku, pokud zvládneme předchozí
    dvě, volíme vnější rotaci, kdy zahákneme kotník operované nohy za nohu židle. Vnější rotaci cvičíme při velmi dobře rehabilitujícím koleni
    a velkém rozsahu pohybu.

    Při zvládnutí výše uvedených cviků se koleno dostává do větší stability a fixace a můžeme proto zvolit cviky náročnější, zaměřené na rovnováhu a upevnění postavení kolene. Mezi tyto cviky řadíme cviky ve stoji, kdy je pacient schopný stát bez podpory a je schopen i chůze na delší vzdálenost.
    Jedním takovým cvikem je přenášení váhy na bosu -  výchozí poloha je ve stoji, váha je na zdravé končetině a operovaná dolní končetina je položena na bosu. Terapeut dělá zpočátku pacientovi podporu, zejména při přenášení váhy. Pacient přenáší váhu ze stojné končetiny na končetinu operovanou tak, že zdravá končetina se stále dotýká podložky. Cvik má charakter stojné fáze chůze, kdy se posilují hýžďové svaly, svaly zadní strany stehen a především se upevňuje stabilita kolenního kloubu. S postupným získáváním stability kolene i pacienta mizí terapeutova podpora a pacient je schopen udělat cvik sám.

    Dalším obtížnostním stupněm je opět cvik na bosu, a to přednožování na bosu s oporou, kdy výchozí poloha je stoj na bosu obounož, terapeut pacienta podpírá za upažené paže nebo za boky a pacient se snaží střídavě přednožovat dolní končetiny.  noha může ýt mírně pokrčená, pro lepší stabilitu. Dbáme na vzpřímené postavení trupu, tzn. vyvarujeme se předklonům a záklonům a lateroflexím. Cvik opět upevňuje stabilitu nejzatěžovanějšího kloubu v těle - kolene, celé dolní končetiny, ale i celého pacienta.

    Nejnáročnějším cvikem na stabilitu kolenního kloubu jsou výpady na bosu. Výchozí poloha je stoj snožný. Pacient dá horní končetiny v bok, nebo pro lepší stabilitu upaží. Zpočátku je nutná podpora terapeuta. Pacient provádí výpady na bosu, kdy ve výpadové fázi chvíli setrvá a vrací se zpět do výchozího postavení. Cvik je velmi náročný na stabilitu a vyžaduje zpevnění celého těla, tudíž při provedení dbáme na vzpřímenou pozici trupu, která ve stojné fázi často chybí a požadovaný záběr nohy je substituován úklonem do strany. Cvik zpevňuje přední i zadní stranu stehen a svalstvo hýžďové.