Cukrovka (diabetes mellitus) je chronické onemocnění, které se projevuje zvýšenou hladinou cukru v krvi neboli hyperglykemií. Na regulaci hladiny cukru v krvi se podílí hormon zvaný inzulin. Inzulin je hormon produkovaný ß-buňkami slinivky břišní. Jeho hlavní úlohou je, aby se po jídle snížila hladina cukru v krvi. Bez tohoto hormonu nemohou buňky lidského těla cukr z krve získávat. Inzulin umožňuje cukru z krve vstoupit do buněk, kde je následně využíván jako zdroj energie.
Rozlišujeme dva základní typy cukrovky: diabetes 1. typu a diabetes 2. typu. Vznikají důsledkem absolutního nebo relativního nedostatku insulinu. Oba dva typy mají podobné příznaky, ale odlišné příčiny vzniku.
Diabetes mellitus 1. typu vzniká v důsledku selektivní destrukce beta buněk vlastním imunitním systémem, což vede k absolutnímu nedostatku inzulínu a doživotní závislosti na exogenní aplikaci inzulínu. Ke zničení beta buněk dochází autoimunitním procesem, který je zakódovaný v genetické informaci diabetika. Tento typ cukrovky je též někdy označován jako juvenilní diabetes, jelikož je nejčastěji diagnostikován kolem 15. roku života.
Diabetes mellitus 2. typu vzniká tehdy, když je organismus schopen produkovat jen minimální množství inzulinu, nebo když inzulin uvolněný z beta buněk slinivky břišní nedokáže organismus a jeho tkáně efektivně využít. U mnoha pacientů s diabetem 2. typu lze onemocnění zvládat pouze racionální změnou stravy a pravidelnou tělesnou aktivitou. V dalších případech je nutná léčba perorálními antidiabetiky nebo injekcemi inzulinu. 92% nemocných cukrovkou tvoří diabetici 2. typu. Tento typ cukrovky postihuje častěji starší osoby a osoby s nadváhou či obezitou.
Zvláštním typem je výskyt cukrovky během těhotenství. Objevuje se u žen, které dříve žádné takové problémy neměli, a po porodu odeznívá. Nejspíše je spojená s těhotenskými hormony, které zvyšují nároky na funkci slinivky břišní.
Mezi základní projevy diabetu patří zvýšená koncentrace glukózy v krvi (hyperglykemie), která působí charakteristické příznaky např. zvýšený pocit žízně, častější močení, zvýšená únava, poruchy vidění či úbytek tělesné hmotnosti.
U diabetu 2. typu se velmi často současně vyskytují také zvýšené koncentrace krevních lipidů a zejména cholesterolu, které zvyšují riziko kardiovaskulárních onemocnění.
Hlavním cílem léčby diabetu je snížení koncentrace glukózy v krvi k doporučeným cílovým hodnotám. Pokud se u člověka s diabetem nedaří koncentraci glukózy v krvi účinně kontrolovat, ocitá se ve zvýšeném riziku vzniku a rozvoje závažných dlouhodobých komplikací.